Honza

Věk v době rozhovoru: 17 let
Věk v době diagnostikování nemoci: 1,5 roku

Poprvé se u Honzy objevila epilepsie v roce a půl. Byly mu nasazeny léky na migrénu a od třech let záchvaty zcela vymizely. S nástupem puberty se epilepsie opět objevila a v současné době čeká Honza na konečné rozhodnutí lékařů, zda bude moci podstoupit operaci, při které by mu bylo odstraněno epileptické ložisko. Honza užívá antiepileptika ve dvojkombinaci.

Příběh Honzy

U Honzy se poprvé objevila epilepsie v roce a půl. Záchvaty se projevovaly absencemi, zahleděním, které trvalo desítky sekund. Byly mu nasazeny léky na migrénu a od tří let věku byl zcela bez záchvatů. Lékaři upozorňovali, že s nástupem puberty se může epilepsie opět objevit.

Honzovi se epilepsie vrátila v jeho jedenácti letech. Epileptický záchvat dostal při sportovním dni ve škole. Projevil se tak, že Honza strnul a slinil. Od té doby má Honza 2–3 záchvaty do měsíce, ale jsou i takové měsíce, kdy se záchvaty neobjeví, a potom je období, kdy má během jednoho týdne třeba 3 záchvaty. Ve třinácti letech změnil lékařku. Nevyhovoval mu přístup předchozí neuroložky, která podle něj jen zvyšovala dávky léků a více se o něj nezajímala.

Záchvaty se u Honzy projevovaly zahleděním a sliněním. Po nich byl velmi unavený, většinou si šel odpočinout nebo spát. Objevovalo se u něj také nechutenství v reakci na záchvat.

V současné době Honza užívá jedno antiepileptikum ráno a večer, druhé pouze večer. Jednomu z léků Honza přisuzuje vedlejší účinky. Cítí se, jako by byl opilý, občas ho bolí hlava.

Honza u sebe nosí náramek, který mu nechali vyrobit rodiče, kde má napsáno, že trpí epilepsií. Nosí jej nerad, ale už si zvyká. Pokud je přivolána záchranná služba, Honzovi rodiče se vždy snaží podepsat protokol, aby nebyl převezen do nemocnice.

Velkou oporou jsou Honzovi rodiče a sestra, kteří jsou ale vždy z jeho záchvatu velmi smutní. I sám Honza snáší záchvaty velmi špatně, po odeznění má pocit vzteku, je smutný a mrzí ho, že se to děje právě jemu. Na chvilku ho přepadá pocit beznaděje, říká si, že to nemá cenu, a nebaví ho takový způsob života. Tyto pocity má vždy jen po záchvatu. Vadí mu, když jsou s další lidi, nejraději by byl při záchvatu sám.

Honza je velmi statečný a snaží se myslet pozitivně a bojovat. Moc by si přál, aby mu vyšla operace a bylo mu odstraněno epileptické ložisko v mozku.

O Honzově nemoci vědí spolužáci a učitelé. Lidi ze svého okolí se Honza snaží informovat i z důvodu, aby věděli, co v případě záchvatu mají dělat a jak mu poskytnout první pomoc.

Honza spolupracuje se Společností E, navštěvuje se svým stejně nemocným kamarádem školy, kde dělá osvětu ohledně epilepsie a první pomoci při záchvatech.

Honza je velmi aktivní a sportuje, na závodech má vždy kamaráda či kamarádku, kteří vědí, jak mají jednat, kdyby Honza dostal epileptický záchvat, a mají kontakt na rodiče.