Janě neuroložka řekla, aby zahledění svého syna nesledovala, že to nic není a jde jen o únavu.
P: Takhle se ty záchvaty opakovaly vždycky zhruba s tou půlroční až roční pauzou. Já jsem mezitím pozorovala i – jak se říká – ty malý záchvaty, ty absence jsem pozorovala, říkala jsem o tom samozřejmě neuroložce, ale ta mi řekla: „To nesledujte, to nic není, to ty děti mají, když jsou unavené nebo něco, to nic není, řekněme, že to jsou febrilní křeče, sice takové zvláštní, protože ta teplota byla až po 2 hodinách, ale řekněme, že to jsou febrilní křeče, protože EEG je čisté, takže na shledanou.“ Takhle to vlastně bylo, až syn měl 5 takovýchto záchvatů, kdy teplotu dostal až v nemocnici a vždycky poté dostal nějakou rýmu nebo nějaké onemocnění, zánět horních cest dýchacích, většinou ta rýma. Takže si třeba mysleli, že možná by to mohla být prostě epilepsie nebo epileptický záchvat vyvolaný infektem. Až když loni v říjnu jsem šla se synem ze školky a on dostal záchvat v metru za plného zdraví, tak teprve tehdy se začalo něco řešit. Byli jsme odeslaní na magnetickou rezonanci, na kterou jsme čekali 2 a půl měsíce na termín. A teprve z magnetické rezonance potom se potvrdila ta epilepsie.
Dětská lékařka si nejdřív myslela, že noční záchvat Kateřinina syna souvisel s nočními děsy nebo diabetem.
Petře36v nemocnici řekli, že se jedná o febrilní křeče, ona ale věděla, že před záchvatem syn neměl teplotu.