Martin Král se dozvěděl diagnózu od bývalého spolužáka partnerky, který pracuje na rentgenu.
T: A kdo vám to řekl?
P: Kdo? Vlastně doktor, který popsal ten halas. Mně osobně to řekl člověk, kterého znám a který je spolužák partnerky a dělá na rentgenu. Takže bylo to pro mě lehčí, pro něj těžší. Já jsem to přijal lépe, asi. Bylo to hrozné, mně to fakt úplně vyrazilo dech a vadilo mi, že nemůžu s tím nic dělat. A nedá se s tím nic dělat.
T: A vaší ženě to teda řekl ten lékař?
P: Vlastně nevím, kdo jí to řekl. Nevím, jestli jí to řekl lékař, nebo jestli jsem s tím šel já za ní.
T: Takže vy jste byl první, kdo to věděl od někoho jiného.
P: To já vlastně nevím. Protože já jsem šel pro to cédéčko osobně za ním. Chtěl jsem vypálit cédéčko s těmito věcmi. A on mi řekl: „Víš, ale je to takhle.“ Řříkal takové to: „To je špatné.“ Říkal: „Tohleto je špatné, tady to.“ Nebo já jsem měl pocit, že jsem měl papír, na kterém byla napsaná diagnóza v těch pěti věcích. A já jsem říkal: „Hele, jako co tohleto je, co to jako znamená?“ A říkal: „No, to je ale špatné, to je špatné.“ Jako že ne dobré.
Dětská lékařka si nejdřív myslela, že noční záchvat Kateřinina syna souvisel s nočními děsy nebo diabetem.
Petře36v nemocnici řekli, že se jedná o febrilní křeče, ona ale věděla, že před záchvatem syn neměl teplotu.