Johana cítila auru půl hodiny před záchvatem.
T: A když jsi říkala, že jsi věděla, že to přijde, to je nějakou krátkou dobu předtím, než jsi měla ten záchvat?
P: Ne, ne. Chvíli, třeba půl hoďky.
T: A jak to vypadalo tu půl hoďku předtím?
P: Tak se mi motala hlava, ale ne úplně, jako když se vám motá hlava, protože je nízký tlak, ale jakoby cítíte tam takový, takový jiskřičky, je to prostě, je to cejtit, poznat. Poznala jsem to vždycky a jo, pamatuju si, že jednou sem to chtěla říct mámě, ale bylo, bylo u nás hrozně moc návštěv a už to vypadalo, že odejdou, tak jsem si říkala, že počkám, až odejdou, ale nestihli odejít dřív, tak jsem to dostala, když tady bylo spousta lidí, ale, no je to, tak se vám zvláštně motá hlava, jsou tam takový, takový jakoby elektrický výboje v nějak víte prostě, že to přijde, prostě to poznáte, no.
T: A když to takhle začneš tušit, že to přijde, nebo už to teda víš, je něco, co třeba uděláš, ať už třeba, já nevím, jak si říkala předtím, že jsi seděla na posteli?
P: (hm) Tehdy sem teda o tom, mě, na tom turnaji mě nenapadlo, že to fakt bude epileptickej záchvat. Věděla jsem, že je něco špatně, ale tím, jak jsem asi 6 let neměla, tak mě to vůbec nenapadlo, že by to mohlo být fakt ono, takže tam jsem se na to nějak nepřipravovala. A tady u toho posledního v tý aktivní době tak jsem to chtěla jít říct mámě, ale a to bylo aspoň tím, jak jsem se na to chtěla připravit, jakoby dělala bych to, co by řekla máma, ale nestihla jsem jí to dojít říct.