Dagmar její šéf a kolegové podrželi i v době, kdy ještě nevěděla, že je právě borrelióza příčinou potíží, které ji občas vyřadí z práce.
Dagmar
- Věk v době rozhovoru: 53 let
- Věk v době diagnostikování: 53 let
- Absolvovaná léčba: alternativní antibiotická, alternativní, doplňková
Textová verze
P: Díky těm bolestem hlavy, jo, mě to třeba chytlo, já nevím, jednou za 14 dní, nebo ze začátku to bývalo častější… Ale pak mě to třeba chytlo jednou za měsíc, že jsem prostě nemohla do té práce jít, musela jsem zůstat doma, třeba 2 dny jsem byla úplně vyoutovaná. Ale vždycky se to vrátilo k tomu normálu. Takže když se vám něco takového děje 2 roky, on si ten člověk na to i částečně zvykne, vezme to jako součást svého života. Dobře, tak 2 dny je mi špatně, ale pak se oklepu a zase jdu do té práce. V práci to věděli, já jsem s tím byla několikrát doma. Mám štěstí na kolegy, na mistra a na to pracovní okolí, že oni mě berou i s tím. Že kvůli tomu nemám potíže v práci, že to prostě respektujou, že oni vědí. Já jsem je informovala, že to prostě nenechávám jenom tak být, že hledám, proč se mi toto děje. Ale že prostě s tím hledáním je spojený nějaký časový proces. Já nemůžu říct, za 14 dní budu vědět, co se mnou je, a za dalších 14 dní budu vyléčená a budu prostě tady stoprocentně makat. Já mám naštěstí majstra v práci, který má takový lidský přístup v sobě a ví, že trpím těmihle potížemi. Když se mi něco takového stalo v prostoru, když jsem byla v zaměstnání, tak se o mě vždycky nějak postarali, nějak mě dopravili domů. Takže to moje, jak to mám nazvat, omezení, nechci říkat onemocnění ani postižení, ale to moje omezení mně po pracovní stránce nevytváří žádné nějaké překážky. Že mě v té práci berou i s tím.
Další zkušenosti:
Tomáš Ch. pracuje na počítači. Když mu brněly prsty, byla jeho výkonnost nižší, pracovní omezení pro něho však nebylo nijak extrémní.
Michal na sobě nepozoroval výraznější únavu, takže práci vysokoškolského učitele zvládl vykonávat i během propuknutí a léčby borreliózy.
Tomáš P. zvládal práci díky tomu, že je podnikatel a „sám sobě šéfem“. Navíc měl kolem sebe schopné lidi, kteří některé úkoly převzali.
Petr D. zvládl nejhorší fázi nemoci bez pracovní neschopnosti i díky tomu, že v daném období zrovna u jeho zaměstnavatele přechodně klesl požadavek na výkon.
Zuzana mohla pracovat z domu a práci si plánovat podle potřeby a svého zdravotního stavu.
Dagmar její šéf a kolegové podrželi i v době, kdy ještě nevěděla, že je právě borrelióza příčinou potíží, které ji občas vyřadí z práce.
Veterinářka Lada se setkala s pochopením kolegů i nadřízeného.
Bez pracovní neschopnosti nemohla
Jaroslava v zahraniční firmě zaměřené na výkon čekat žádné úlevy.
Programátor Tomáš N. zvládal práci na plný úvazek díky častému využívání home officu a pozdějších příchodů. Nemoc ho také naučila upřednostnit zdraví před kariérním růstem.
Tomáš M. v určité fázi onemocnění nezvládal už nic jiného než práci, která ho velmi vyčerpávala. Nad jeho síly bylo i dojíždění, takže v kanceláři dokonce i přespával.
Mirka si snažila vše naplánovat a svých plánů se držet. Kvůli přílišné zátěži pak ale často kolabovala.
Petr E. se potýkal s tzv. mozkovou mlhou. V každé práci měl problémy s otupělostí, zpomaleností a neschopností se soustředit, často dělal chyby.
Petra se kvůli příznakům tzv. mozkové mlhy špatně soustředí a všechno po sobě musí stále kontrolovat. Pracovat je pro ni velmi náročné, s pomocí léků to jde lépe, ráda by však fungovala bez nich.
Marcela je kvůli problémům s očima a bolestem kloubů v pracovní neschopnosti už rok.
Jana vnímala přiznání invalidního důchodu jako vysvobození, ale zároveň měla obavy ze závisti nebo posměchu druhých.
Aneta kvůli neprodloužení pracovní neschopnosti dala v práci výpověď a zaevidovala se na úřadu práce.
Jarda se po opakované pracovní neschopnosti v nepříznivém zdravotním stavu rozhodl dát v práci výpověď a zůstat na úřadu práce.
Alena měla nárok na pracovní neschopnost, přes velké bolesti se však vrátila ke své práci. Cítila totiž, že je jí tak lépe, než když se doma o samotě celý den soustředí na své zdravotní problémy.
Mária se kvůli problémům s tzv. mozkovou mlhou v obdobích zhoršení příznaků nedokázala učit nové věci ani soustředit. Měla pocit, jako by se jí snižoval intelekt. Maturitu zvládla, ale náročné studium medicíny musela nejdřív přerušit a pak i ukončit.
Petr E. se nedokázal ve škole hnout z místa a po druhém ročníku gymnaziální studium ukončil.
