Michal na sobě nepozoroval výraznější únavu, takže práci vysokoškolského učitele zvládl vykonávat i během propuknutí a léčby borreliózy.
Michal
- Věk v době rozhovoru: 40 let
- Věk v době diagnostikování: 38 let
- Absolvovaná léčba: standardní antibiotická, doplňková
Textová verze
P: Já jsem normálně učil, pracoval jsem jako učitel, ani jsem vlastně na sobě nepoznal nějakou výraznější únavu. Což bylo vlastně ještě další doporučení lékaře, že to je možné, že v průběhu těch silných antibiotik můžu být unavenější nebo nervóznější. Je pravda, že pak když jsem někdy vyletěl doma, tak jsem to svedl na borreliózu, to se mi ještě doteďka občas stává. Ale vlastně výraznou únavu ne.
T: A tu neschopenku, to ani doktor nenavrhoval?
P: On se mě na to ptal, ale já jsem mu říkal, že mám takový typ zaměstnání, na univerzitě, kde to vlastně není potřeba. Protože kdybych já přišel a řekl, že teď jsem unavený a musím být týden doma, tak to asi není problém. Že ty semináře nebo tu výuku jsem schopen si nahradit v dalším týdnu. Takže neschopenka v mém případě, ani vlastně v jednom z těch případů… Je pravda, že ta první antibiotiková léčba byla – a vlastně i ta druhá – na začátku září, což ještě výuka neprobíhá. Ta druhá už přesáhla do výuky, ale tam to nebylo potřeba.
Další zkušenosti:
Tomáš Ch. pracuje na počítači. Když mu brněly prsty, byla jeho výkonnost nižší, pracovní omezení pro něho však nebylo nijak extrémní.
Michal na sobě nepozoroval výraznější únavu, takže práci vysokoškolského učitele zvládl vykonávat i během propuknutí a léčby borreliózy.
Tomáš P. zvládal práci díky tomu, že je podnikatel a „sám sobě šéfem“. Navíc měl kolem sebe schopné lidi, kteří některé úkoly převzali.
Petr D. zvládl nejhorší fázi nemoci bez pracovní neschopnosti i díky tomu, že v daném období zrovna u jeho zaměstnavatele přechodně klesl požadavek na výkon.
Zuzana mohla pracovat z domu a práci si plánovat podle potřeby a svého zdravotního stavu.
Dagmar její šéf a kolegové podrželi i v době, kdy ještě nevěděla, že je právě borrelióza příčinou potíží, které ji občas vyřadí z práce.
Veterinářka Lada se setkala s pochopením kolegů i nadřízeného.
Bez pracovní neschopnosti nemohla
Jaroslava v zahraniční firmě zaměřené na výkon čekat žádné úlevy.
Programátor Tomáš N. zvládal práci na plný úvazek díky častému využívání home officu a pozdějších příchodů. Nemoc ho také naučila upřednostnit zdraví před kariérním růstem.
Tomáš M. v určité fázi onemocnění nezvládal už nic jiného než práci, která ho velmi vyčerpávala. Nad jeho síly bylo i dojíždění, takže v kanceláři dokonce i přespával.
Mirka si snažila vše naplánovat a svých plánů se držet. Kvůli přílišné zátěži pak ale často kolabovala.
Petr E. se potýkal s tzv. mozkovou mlhou. V každé práci měl problémy s otupělostí, zpomaleností a neschopností se soustředit, často dělal chyby.
Petra se kvůli příznakům tzv. mozkové mlhy špatně soustředí a všechno po sobě musí stále kontrolovat. Pracovat je pro ni velmi náročné, s pomocí léků to jde lépe, ráda by však fungovala bez nich.
Marcela je kvůli problémům s očima a bolestem kloubů v pracovní neschopnosti už rok.
Jana vnímala přiznání invalidního důchodu jako vysvobození, ale zároveň měla obavy ze závisti nebo posměchu druhých.
Aneta kvůli neprodloužení pracovní neschopnosti dala v práci výpověď a zaevidovala se na úřadu práce.
Jarda se po opakované pracovní neschopnosti v nepříznivém zdravotním stavu rozhodl dát v práci výpověď a zůstat na úřadu práce.
Alena měla nárok na pracovní neschopnost, přes velké bolesti se však vrátila ke své práci. Cítila totiž, že je jí tak lépe, než když se doma o samotě celý den soustředí na své zdravotní problémy.
Mária se kvůli problémům s tzv. mozkovou mlhou v obdobích zhoršení příznaků nedokázala učit nové věci ani soustředit. Měla pocit, jako by se jí snižoval intelekt. Maturitu zvládla, ale náročné studium medicíny musela nejdřív přerušit a pak i ukončit.
Petr E. se nedokázal ve škole hnout z místa a po druhém ročníku gymnaziální studium ukončil.
