Mirka díky nemoci přestala své aktivity dělat kvůli druhým lidem, ale tak, aby to těšilo ji samotnou. Díky onemocnění také lépe porozuměla starým lidem.
Mirka
- Věk v době rozhovoru: 54 let
- Věk v době diagnostikování: 51 let
- Absolvovaná léčba: standardní antibiotická, alternativní antibiotická, doplňková
Textová verze
P: Já dělám věci, aktivity vlastně, pro naši obec a loni jsem si právě říkala: „Já už nemůžu.“ Mě to strašně vysiluje a já potom nejsem schopná se z toho dávat dohromady. Ti lidi mě stojí mraky energie, a nic jako. Já to dělám pro ně ráda, ale už to nešlo, tak jsem hodně zvolnila a hodně jsem to upravila. Taky abych to dělala podle toho, co já zvládnu, jak to zvládnu. No, a tak já musím říct, že manžel mně hodně pomáhá.
T: Daří se vám to teďka nějak dobře vyladit, tu energii, co dáváte do těch aktivit v obci?
P: Hm…
T: Nebo do dalších lidí. Jste teď spokojenější?
P: Já jsem každý týden dělala něco, a to jsem přestala. Dělám to tak… Já jsem to spíš dala do jednoho dne, plus možná ještě někdy něco. Dělám to tak, aby mě to víc ještě těšilo.
T: To jsou nějaké akce nebo nějaká setkání?
P: Akce pro lidi. Dámský klub a cestovatelský klub a karty hrajeme nebo scrabble, nějaké hry. Každý týden bylo vlastně něco, nějaká takováhle aktivita. K tomu dělám výlety a zájezdy a divadla a koncerty a všechno možné.
T: A oceňují to lidi? Dává vám to radost?
P: Leccos ano a za leccos mi vynadají. Je to možná blbé, ale řekla jsem, že už nechci dělat takové ty akce pro děti, protože tam se já… Už mám dneska velké děti, ty děti jsou malinkato jiné, a když to dělám já podle svého, jsem jinde. A ti lidi, kteří mi jdou pomáhat, už dneska taky moc nechtějí, protože jsou to starší paní, většinou důchodkyně, a už je to taky netěší. Takže já jsem říkala, že akce pro děti bych nechala mateřskému centru a tak. Že si nemyslím, že by to byly pro mě věci jako už…
…
P: Ale já jsem se spíš našla v tom, v těch starých lidech, protože jak já jsem se zklidnila a zpomalila, tak já s těmi lidmi daleko líp si rozumím a líp jim umím asi naslouchat a všechno. Takže když plánuju výlet, tak teď přemýšlím, aby od autobusu to nebylo daleko a kam mi dojdou berle a tady budou schody. Jakoby se tady tomu dokážu líp dneska přizpůsobit, protože jsem v situaci, kdy já si často tu hůl vezmu taky. Aby mi pomohla, protože když mám kousek dojít, tak já tu oporu potřebuju. Mně to dělá dobře a já se za ni nestydím. Takže hůl nosím.
Další zkušenosti:
Michaela se kvůli borrelióze přestala věnovat turistice.
Tomáš N. musel omezit alkohol.
Mirku přestaly těšit aktivity, kterým se věnovala před onemocněním. Leckdy se cítila lhostejná, a když se přiblížila nějaká plánovaná akce, najednou zjišťovala, že do ní vlastně vůbec nemá chuť.
Katce nemoc zkomplikovala společenský život a donutila ji odříct si akce a setkání, kterých by se moc ráda účastnila.
Tomáš M. vyprávěl o omezeních, ale i nově nalezených radostech a hodnotách, které mu nemoc přinesla.
Podle Vlady je důležité se nelitovat a nebýt pasivní.
Mirka díky nemoci přestala své aktivity dělat kvůli druhým lidem, ale tak, aby to těšilo ji samotnou. Díky onemocnění také lépe porozuměla starým lidem.
Petr D. se po vlastní zkušenosti s borreliózou začal tomuto tématu velmi aktivně věnovat ve svém volném čase s cílem pomoct dalším lidem, kteří onemocněním trpí.
Alena doporučovala pohyb kvůli zlepšování imunity a čištění organismu.
Fyzický stav dříve závodně sportující
Márii se postupně vrací do stavu před nemocí.
Jaroslava vyměnila aktivní sportování za činnost v kulturních spolcích.
Petr D. popisoval, že si dává větší pozor na klíšťata u sebe i u blízkých. Zkušenost s borreliózou ho ale neodradila od toho, aby dál chodil do přírody, která ho dobíjí.
Anežka popisovala, jak se cítila, když poprvé po nemoci objevila klíště u svého ani ne dvouletého syna.
Eva po prodělané borrelióze změnila přístup k prevenci.
Ilonin vztah ke klíšťatům se po prodělání borreliózy hodně změnil. Jakmile to bude možné, nechá se proti této nemoci očkovat a doporučí to i svým blízkým.
