Dagmar

Dagmar

Dagmar

  • Věk v době rozhovoru: 53 let
  • Věk v době diagnostikování: 53 let
  • Absolvovaná léčba: alternativní antibiotická, alternativní, doplňková

Dagmar pracuje v nábytkářské firmě, kde připravuje zboží k expedici. Žije s manželem, má dvě děti a dvě vnoučata. Nevybavuje si, že by měla před propuknutím symptomů klíště nebo skvrnu na kůži. Před více než dvěma lety ji však začaly trápit nesnesitelné bolesti hlavy, ke kterým se posléze přidaly nenadálé stavy absolutního vyčerpání. Dagmar ve snaze odhalit příčinu těchto problémů oběhala řadu lékařů a podstoupila různá vyšetření. Nejhorší pro ni bylo snášet nejistotu, co její zdravotní potíže způsobuje. Po dvou letech byla jejím praktickým lékařem, který „už nevěděl, kde jinde hledat“, na základě krevních testů zjištěna borrelióza. V momentě rozhovoru Dagmar právě dokončila třítýdenní antibiotickou kúru a byla odhodlaná s borreliózou bojovat. Věřila, že antibiotika zaberou, pokud by se však její zdravotní stav nezlepšil, uměla si představit, že vyzkouší i různé alternativy.

Příběh Dagmar

Než Dagmar zjistila, že má borreliózu, potýkala se více než dva roky s úpornými bolestmi hlavy. Bolesti byly někdy tak velké, že ji manžel musel zavézt do nemocnice, kde dostala infuze a odjela zas domů, protože základní vyšetření neodhalila důvod k hospitalizaci. Vzhledem k tomu, že se bolesti hlavy objevily po padesátém roce věku, lékaři je prvně spojovali s hormonálními změnami souvisejícími s přechodem. K bolestem hlavy se časem přidaly i výrazné propady energie. Dagmar se například musela chodit alespoň na chvíli prospat i v práci během občerstvovacích přestávek. Jednoho dne se však v práci zhroutila a ztratila vědomí. To byl okamžik, kdy si uvědomila, že je něco opravdu špatně a je třeba najít řešení.

Prošla krevními a hormonálními testy, vyšetřením na CT, magnetickou rezonancí a lumbální punkcí. Občas se našla nějaká odchylka od normy, nic z toho však nevedlo k jednoznačné diagnóze či vysvětlení problémů. Zrovna když chtěla Dagmar ukončit dvouměsíční pracovní neschopnost a vyhledat doporučeného psychiatra, protože se její stav stejně nijak nezlepšoval, ukázaly krevní testy provedené praktickým lékařem, že má borreliózu. V tu chvíli se jí ulevilo – někdo konečně pojmenoval příčinu jejích potíží. Náročnější pro ni bylo snášet reakce okolí, kdy se řada lidí zděsila a strašila ji katastrofickými scénáři. Také na internetu, ke kterému se uchýlila, aby zmírnila úzkost dohledáním podrobnějších a spolehlivých informací, si Dagmar přečetla mnoho ne zrovna povzbudivých příběhů. Dcera její kamarádky se však naštěstí náhodou borreliózou výzkumně zabývá a jsou spolu v kontaktu. Dagmar s ní svůj stav konzultuje. Dostala od ní doporučení na zahraniční odborné stránky zaměřené na borreliózu, na kterých získala základní důvěryhodné informace o tomto onemocnění.

V době rozhovoru za sebou měla Dagmar tři týdny léčby antibiotiky, jejichž užívání provázely nepříjemné vedlejší účinky (nevolnost, zvracení, silné závratě a bolesti hlavy, výrazné změny chutí apod.). Na to ale byla Dagmar díky komunikaci se svou známou připravená, proto ji to zásadněji nevyděsilo. Brzy po rozhovoru se chystala za svým praktickým lékařem, se kterým plánovala probrat, co bude následovat. Ráda by antibiotika podpořila bylinnou léčbou, kterou ovšem s tou antibiotickou nechtěla kombinovat. Svůj záměr hodlala probrat s lékařem. Pokud by léčba antibiotiky nezabrala vůbec, chtěla by vyzkoušet přírodní léčbu, která pomohla jinému pacientovi s borreliózou, jehož příběh četla na internetu.

Lékaři by podle Dagmar měli se sdělením diagnózy pacientům poskytnout také další informace o borrelióze a dobře vysvětlit, co zjištěné výsledky (například i ty týkající se protilátek) znamenají. Pacientům s borreliózou vzkazuje, aby nepropadali panice a nenechali na sebe působit reakce vystrašeného okolí. Podporuje je v tom, aby se lékařů ptali a informovali se z odborných, důvěryhodných zdrojů a nevzdávali naději na základě obecného povědomí a smutných příběhů, o kterých se dočtou. Mít zájem o vlastní zdraví by podle Dagmar měla být priorita každého člověka.


Audio a video


Dagmařin lékař zkusil udělat test na borreliózu poté, co se podezření na jiná onemocnění nepotvrdila.
Dagmar absolvovala spoustu vyšetření, která dlouho nepřinášela žádné vysvětlení jejího zdravotního stavu. Někdy už měla pocit, že lékaře vlastně obtěžuje, a zvažovala i návštěvu psychiatra.
Dagmar sdělením diagnózy svému okolí přispěla ke katastrofickým scénářům o tom, co všechno by se jí v souvislosti s nemocí mohlo stát.
Dagmar, kterou trápily dlouhodobé bolesti hlavy, měla v době rozhovoru antibiotickou kúru čerstvě za sebou. Chystala se k praktickému lékaři k naplánování dalšího postupu.
Dagmar byla v práci velmi unavená, o přestávkách odpočívala nebo spala.
Neurolog Dagmar napsal doporučení na psychiatrii, ale její obvodní lékař ještě zkusil, zda se nejedná o borreliózu.
Dagmar užívala probiotika během antibiotické léčby i po ní.
Dagmar její šéf a kolegové podrželi i v době, kdy ještě nevěděla, že je právě borrelióza příčinou potíží, které ji občas vyřadí z práce.
Podle Dagmar je důležité nepropadnout panice a začít hledat informace z důvěryhodných zdrojů.