Libuše

Libuše

Libuše

  • Věk v době rozhovoru: 45 let
  • Věk v době diagnostikování: 40 let
  • Absolvovaná léčba: standardní antibiotická, doplňková

Libuše žije se syny ve věku 7 a 11 let. Vystudovala FAMU a živí se jako režisérka a  dokumentaristka na volné noze. V době, kdy proběhl rozhovor, sbírala materiál k dokumentu o lymeské borrelióze. Nápad věnovat se tomuto tématu vznikl na základě její vlastní zkušenosti s touto nemocí. První příznaky, které se objevily v létě 2015 (šlo o pocit „měkkých nohou“, bolesti kloubů, hlavy, velikou únavu, zhoršené vidění, parestezie a chvilkové ochrnutí), dávali lékaři do souvislosti s roztroušenou sklerózou. Lymeská borrelióza se totiž z krevních testů neprokázala a diagnostikována byla až později na základě lumbální punkce, kterou doporučil soukromý neurolog, jemuž se Libuše svěřila do péče. Následná šestitýdenní antibiotická terapie přinesla Libuši úlevu a některé symptomy se už nikdy nevrátily. Zhruba jednou do roka se však objevovala období kognitivních potíží, zhoršeného vidění a zvýšené únavy, což byl i případ posledních týdnů před rozhovorem. Vedle podpůrné bylinné léčby a praktikování makrobiotiky se proto Libuše opět chystala navštívit neurologa a spolu s ním zvážit další postup.

Libušin příběh

Režisérka a dokumentaristka Libuše připravovala v době rozhovoru dokument o lymeské borrelióze, se kterou má vlastní několikaletou zkušenost.

Libuši není známo, kdy přesně se lymeskou borreliózou nakazila. Zpětně si vybavuje jedno konkrétní přisátí klíštěte, které jí připomněl její starší syn. Tehdy tomu však nevěnovala žádnou zvláštní pozornost. Typický erythém ani chřipce podobné příznaky po něm totiž nezaznamenala. Zhoršující se zdravotní potíže, které se poprvé objevily v létě roku 2015, zpočátku lékaři přisuzovali roztroušené skleróze, jejíž příznaky mohou některé projevy lymeské borreliózy připomínat. Libuše trpěla nejprve pocitem „měkkých“ a těžko ovladatelných nohou, trnutím v různých částech těla, bolestmi hlavy a kloubů, svalovou únavou, problémy s rozostřeným viděním a posléze i brněním části obličeje či pocity „jehliček“ v zádech. Přechodně se u ní dokonce projevilo něco, co popisuje jako chvilkové ochrnutí části těla. Krevní testy na lymeskou borreliózu však vyšly negativně, takže tato nemoc byla dočasně vyloučena a Libuše se těžce smiřovala s tím, že půjde nejspíš o roztroušenou sklerózu. Lymeskou borreliózu se podařilo prokázat až později při lumbální punkci, kterou navrhl soukromý neurolog, do jehož péče se Libuše na základě předchozí známosti a důvěry svěřila. Tato diagnóza byla Libuší ve srovnání s obávanou roztroušenou sklerózou přijímána jako velká úleva.

Ošetřující lékař Libuši doporučil intravenózní antibiotickou terapii, během které se však projevila alergie na Penicilin, a tato léčba musela být okamžitě ukončena. Další volbou byla šestitýdenní léčba tetracyklinovým antibiotikem v kombinaci s dalším doplňkovým lékem. Tato terapie zabrala a přinesla Libuši úlevu od většiny zdravotních problémů. Časem se však ukázalo, že některé projevy nemoci (především kognitivní, způsobující výpadky slov a informací, což Libuši vadí nejvíce) se mají tendenci zhruba jednou do roka vracet. Libuše si všimla, že na tom má možná podíl míra pracovní a fyzické zátěže. Patří totiž k lidem, kteří když mohou, žijí naplno a v ničem se moc nešetří.

Kvůli těmto relapsům je Libuše dlouhodobě stále v kontaktu se svým neurologem. Dlouhodobě užívá doplňkovou bylinnou léčbu a praktikuje makrobiotiku. Navíc zjistila, že jí pomáhá nepít alkohol. V případě prohloubení potíží by připadalo v úvahu i další užívání antibiotik, které v době rozhovoru se svým neurologem opět zvažuje nasadit.

Onemocnění lymeskou borreliózou naštěstí nemělo pro Libuši dosud nijak výrazný finanční dopad. Pracuje „na volné noze“, takže svou práci může do jisté míry přizpůsobit zdravotnímu stavu. Nemoc se navíc zatím vždy projevila v obdobích, kdy ji bylo možné zvládnout bez zásadních výpadků a vlivu na právě realizované umělecké projekty.

Co se týče lymeské borreliózy jako takové, je podle Libuše na prvním místě prevence – v tom směru vkládá velké naděje do právě vyvíjené vakcíny. V případě nakažení je pak klíčová včasná a dostatečně razantní antibiotická léčba. Libuše proto apeluje na lékaře, ale i na další lidi s obdobnými problémy, jaké měla ona sama, aby možnost tohoto onemocnění měli na paměti. Mohou se tak vyhnout vážným celoživotním komplikacím.


Audio a video


Libuše byla přesvědčená, že kdyby nebyla oslabená, nemoc by u ní po kousnutí klíštěte nepropukla.
Libuše prožívalapo sdělení diagnózy stav euforie. Oproti roztroušené skleróze, na kterou u ní lékaři usuzovali původně, jí borrelióza přišla jako mnohem „lepší možnost“.
Velký strach Libuše, že trpí roztroušenou sklerózou, nakonec po dvou letech obíhání doktorů vyvrátila lumbální punkce.
Libuši sice pomohla šestitýdenní léčba antibiotiky, po čase se ale příznaky cyklicky vracely. Po několika letech, kdy s problémy bojovala pomocí bylin, se proto rozhodla opět pro antibiotickou léčbu.
Libuše se léčila infuzně aplikovaným Penicilinem, na který se u ní projevila alergická reakce.
Libuše hovořila o tom, že ji budou změny životního stylu provázet do konce života.
 Libuše vysvětluje, že je podle ní potřeba to se sebepozorováním nepřehánět a nesetrvávat tak s nemocí a v ní víc, než je nezbytně nutné.