Marcela

Marcela

Věk v době rozhovoru: 50 let
Věk v době diagnostikování: 44 let
Absolvovaná léčba: standardní antibiotická, alternativní antibiotická, alternativní, doplňková

Zobrazit celý profil

Lymeská borrelióza byla Marcele diagnostikována na revmatologii, kam se dostala kvůli velkým problémům s klouby, které jí znemožňovaly chůzi natolik, že skončila v pracovní neschopnosti. Zhruba půl roku předtím kožní lékařka nerozpoznala erythém. První třítýdenní antibiotická léčba nezabrala, dvoutýdenní nitrožilní antibiotická terapie aplikovaná na infekčním oddělení však Marcele velmi pomohla. Cítila se zdravá a odjela do USA. Zhruba dva roky poté se však začaly opět objevovat známky nemoci. Marcela se vrátila do Česka, aby se léčila. Postupně vyzkoušela měsíční antibiotickou léčbu, předepsanou na infekčním oddělení, a pak další čtyři měsíce kombinace antibiotik, naordinované soukromým lékařem. Potíže s klouby se významně zmírnily, největší starosti však Marcele dělaly záněty v očích, kterých jí nezbavila ani antibiotika, ani opakované kúry kortikoidů. Nepomohla ani operace, po které Marcela téměř přestala vidět na jedno oko. Psychickou krizi, do které se kvůli zdravotním problémům dostala, se Marcela snažila překonat i za pomoci antidepresiv, významný pozitivní efekt však nezaznamenala. V době rozhovoru byly ostatní Marceliny zdravotní problémy stabilizované, přetrvávaly však velké problémy s očima. Léky neužívala, dodržovala pravidelné detoxikační kúry a upravila stravovací návyky. Na kontroly docházela pouze k očnímu lékaři.

Marcelin příběh

Marcelu před šesti lety v lese píchla vosa. Po čase si všimla, že má na kotníku flek, kterému sama nevěnovala velkou pozornost. Syn ji přiměl pro jistotu navštívit lékaře, šla tedy na kožní, kde jí doktorka předepsala mast. Flek se zhruba za týden ztratil, po čase se však začaly objevovat jiné, mnohem vážnější potíže. Šlo o bolesti kloubů, kotníků, brnění různých částí těla. Marcela byla také extrémně unavená a spala i 12 hodin denně. Jednoho dne se kvůli bolestem nemohla postavit na nohy a musela zůstat v pracovní neschopnosti. Praktický lékař, jehož přístup si Marcela opakovaně chválila, ji poslal na revmatologii, kde na základě krevních testů (zhruba půl roku od prvního kožního projevu) diagnostikovali borreliózu.

Marcela dostala na tři týdny antibiotika, která jí však od potíží nepomohla, proto byla odeslána na specializované infektologické pracoviště do fakultní nemocnice. Tam jí lékař předepsal na 14 dní antibiotické infuze. Chodila také na rehabilitace, které měla předepsané od ortopeda. Tato léčba Marcele velmi pomohla. Začala se cítit dobře a časem odjela do USA, kde pracovala a žila s partnerem. V průběhu třetího roku zahraničního pobytu začala znovu trpět symptomy, které znala z minulosti a ke kterým se přidaly vážné potíže s očima. Lékařka, kterou Marcela navštívila, předepsala na pět týdnů tetracyklinová antibiotika a ústně podávané kortikoidy, které měly zmírnit kloubní projevy. Marcelin stav se i přes absolvovanou léčbu zhoršoval, tak se po dalším půlroce „přežívání“ v USA rozhodla vrátit zpátky domů.

Na infekčním oddělení dostala antibiotika na jeden měsíc a byla poslána na neurologii, kde provedli soubor vyšetření. Výsledky z magnetické rezonance i lumbální punkce nasvědčovaly spíše obrazu roztroušené sklerózy. Neurolog se však přikláněl více k diagnóze borrelióza. Potíže stále přetrvávaly a Marcela se rozhodla vyzkoušet soukromou léčbu, kterou doporučovali lidé z pacientské online komunity.

V testech provedených soukromým imunologem vyšlo vedle borreliózy ještě několik koinfekcí a Marcele byla naordinována tříměsíční léčba, na základě které se mírně zlepšily kloubní projevy. Ohledně potíží s očima, které Marcelu trápily nejvíce, však nedošlo k žádnému zlepšení. Soukromý lékař navrhl další tříměsíční terapii antibiotiky. Tu však Marcela po měsíci sama přerušila kvůli velkým žaludečním a střevním problémům a začala užívat doplňkovou léčbu postavenou na očistě těla a přírodních léčivech. Měla dojem, že jí tato léčba hodně pomohla a přinesla zlepšení celkového zdravotního stavu.

Zhoršující se problémy s očima řešila Marcela paralelně i v krajské nemocnici, kde jí nejprve naordinovali ústně podávané kortikoidy a pak opakovaně několik terapií kortikoidy v infuzi. Otoky sítnice a záněty očí vyústily až v operaci, po které přestala Marcela skoro úplně vidět na jedno oko. Potíže s očima i její celková situace vedly u Marcely až k depresi a užívání antidepresiv, po nichž ale podle svých slov žádnou úlevu necítila, naopak byla ještě více unavená a vše, co potřebovala zvládnout, jí tím pádem dělalo ještě větší potíže.

V době rozhovoru prý měla Marcela hodnoty protilátek proti borrelióze stále velmi vysoké, z hlediska kloubních potíží se jí však ulevilo. Léky neužívala, nedělaly jí dobře. Věřila víc přírodním bylinným preparátům. Dodržovala pravidelné detoxikační kúry a na doporučení lékaře upravila stravovací návyky. Jedla lehčí stravu, víc zeleniny a ovoce. Doufala, že se jí díky tomu podaří i trochu snížit váhu, která šla v souvislosti s užíváním kortikoidů hodně nahoru.

Pravidelně docházela na kontroly pouze s očima a přemýšlela, co podnikne v případě, že na tyto potíže nebude nic pomáhat. Uvažovala například o léčbě v zahraničí na soukromé klinice, takové možnosti však pro ni jako pro samoživitelku pečující o nezletilou dceru byly finančně velmi těžko dostupné. Marcela byla navíc v době rozhovoru už přes rok v pracovní neschopnosti a uvažovala o podání žádosti o invalidní důchod.

O borrelióze mluvila se svými třemi dětmi, které jí byly v nejtěžších chvílích největší oporou. Svěřila se i jiným lidem ze svého okolí, kteří reagovali podle individuálních zkušeností s touto nemocí. Někdo ji bral vážně a někdo nemoc zlehčoval. O partnera po návratu do ČR (částečně i kvůli dlouhodobým zdravotním problémům) přišla.

O borrelióze na začátku nic nevěděla, od lékařů žádné informace neměla. Dohledávala si je sama na internetu a především na Facebooku, kde byla v kontaktu s lidmi z pacientské svépomocné skupiny.

Radost jí dělal pejsek, kterého si pořídila v době nemoci, aby měla rozptýlení a motivaci k procházkám. Pokud jí to zdraví dovolí, ráda by ještě v budoucnu cestovala.

Zdravotníkům by Marcela vzkázala, že ji mrzel odmítavý přístup, se kterým se setkávala především v momentě, kdy se její zdravotní problémy po absolvované antibiotické léčbě vracely a nelepšily. Přála by si, aby byli k pacientům příjemnější a snažili se jim poradit alespoň se symptomatickou léčbou a automaticky je bez další pomoci neposílali pryč, protože to u lidí, kteří se nemají na koho jiného obrátit, plodí stres, pocity zoufalství a deprese.

Ostatním lidem s borreliózou by vzkázala, aby se po základní léčbě antibiotiky zaměřili hodně na bylinky a snažili se o svůj celkový zdravotní stav dále pečovat.