Petr D. zvládl nejhorší fázi nemoci bez pracovní neschopnosti i díky tomu, že v daném období zrovna u jeho zaměstnavatele přechodně klesl požadavek na výkon.
Petr D.
- Věk v době rozhovoru: 47 let
- Věk v době diagnostikování: 31 let
- Absolvovaná léčba: standardní antibiotická, alternativní antibiotická, alternatovní, doplňková
Textová verze
P: V podstatě neschopenku jsem neměl, já jsem si vzal jenom měsíc neplaceného volna a pak teda jsem chodil do práce dál. Ale výkon mně klesl opravdu na nějakých 30 procent. Možná 50 procent. Ale při tom nejhorším stavu to bylo fakt třeba 20 procent. A to se dlouhodobě nedalo udržet, utajit před zaměstnavatelem. Naštěstí v tu dobu jsme měli takovou periodu, kdy já jsem nebyl poslán na nějaké KO. Já jsem pracoval u konzultační firmy, která měla vlastní zakázky od specializovaných firem, od komerčních společností působících v technologické specializaci hlavně. A pak vlastně se dělalo v té firmě na nějaké zakázce větší, takže ta práce, tak nějak zrovna v tu dobu, nebyla tak intenzivní, takže jsem tu nejhorší dobu přežil. Chodil jsem do práce, a pak když už té práce zase bylo víc, tak už jsem zas byl schopen pracovat třeba na těch 60 procent. Takže se to neprojevilo tak, že bych byl markantně řvoucí příklad nefachčenka. Ale v podstatě nebyl jsem na neschopence s borreliózou.
Další zkušenosti:
Tomáš Ch. pracuje na počítači. Když mu brněly prsty, byla jeho výkonnost nižší, pracovní omezení pro něho však nebylo nijak extrémní.
Michal na sobě nepozoroval výraznější únavu, takže práci vysokoškolského učitele zvládl vykonávat i během propuknutí a léčby borreliózy.
Tomáš P. zvládal práci díky tomu, že je podnikatel a „sám sobě šéfem“. Navíc měl kolem sebe schopné lidi, kteří některé úkoly převzali.
Petr D. zvládl nejhorší fázi nemoci bez pracovní neschopnosti i díky tomu, že v daném období zrovna u jeho zaměstnavatele přechodně klesl požadavek na výkon.
Zuzana mohla pracovat z domu a práci si plánovat podle potřeby a svého zdravotního stavu.
Dagmar její šéf a kolegové podrželi i v době, kdy ještě nevěděla, že je právě borrelióza příčinou potíží, které ji občas vyřadí z práce.
Veterinářka Lada se setkala s pochopením kolegů i nadřízeného.
Bez pracovní neschopnosti nemohla
Jaroslava v zahraniční firmě zaměřené na výkon čekat žádné úlevy.
Programátor Tomáš N. zvládal práci na plný úvazek díky častému využívání home officu a pozdějších příchodů. Nemoc ho také naučila upřednostnit zdraví před kariérním růstem.
Tomáš M. v určité fázi onemocnění nezvládal už nic jiného než práci, která ho velmi vyčerpávala. Nad jeho síly bylo i dojíždění, takže v kanceláři dokonce i přespával.
Mirka si snažila vše naplánovat a svých plánů se držet. Kvůli přílišné zátěži pak ale často kolabovala.
Petr E. se potýkal s tzv. mozkovou mlhou. V každé práci měl problémy s otupělostí, zpomaleností a neschopností se soustředit, často dělal chyby.
Petra se kvůli příznakům tzv. mozkové mlhy špatně soustředí a všechno po sobě musí stále kontrolovat. Pracovat je pro ni velmi náročné, s pomocí léků to jde lépe, ráda by však fungovala bez nich.
Marcela je kvůli problémům s očima a bolestem kloubů v pracovní neschopnosti už rok.
Jana vnímala přiznání invalidního důchodu jako vysvobození, ale zároveň měla obavy ze závisti nebo posměchu druhých.
Aneta kvůli neprodloužení pracovní neschopnosti dala v práci výpověď a zaevidovala se na úřadu práce.
Jarda se po opakované pracovní neschopnosti v nepříznivém zdravotním stavu rozhodl dát v práci výpověď a zůstat na úřadu práce.
Alena měla nárok na pracovní neschopnost, přes velké bolesti se však vrátila ke své práci. Cítila totiž, že je jí tak lépe, než když se doma o samotě celý den soustředí na své zdravotní problémy.
Mária se kvůli problémům s tzv. mozkovou mlhou v obdobích zhoršení příznaků nedokázala učit nové věci ani soustředit. Měla pocit, jako by se jí snižoval intelekt. Maturitu zvládla, ale náročné studium medicíny musela nejdřív přerušit a pak i ukončit.
Petr E. se nedokázal ve škole hnout z místa a po druhém ročníku gymnaziální studium ukončil.
