Tomáš M. v určité fázi onemocnění nezvládal už nic jiného než práci, která ho velmi vyčerpávala. Nad jeho síly bylo i dojíždění, takže v kanceláři dokonce i přespával.
Tomáš M.
- Věk v době rozhovoru: 34 let
- Věk v době diagnostikování: 29 let
- Absolvovaná léčba: standardní antibiotická, alternativní antibiotická, alternativní, doplňková
Textová verze
P: Já už jsem fungoval stylem, že vlastně osobní život, ten už se mi pomalu rozpadal, takže jediné, co jsem zvládal, byl pracovní život. Ten jsem potřeboval furt zvládat, protože si člověk říká, jako že má hypotéku a tohle a musí bydlet a musí tu práci… a nějak to půjde. Takže už jsem fungoval tím způsobem, že jsem přespával třeba v práci. Protože já do práce dojížděl 50 kilometrů, takže při představě, že ve 3 hodiny skončím v práci a úplně vyšťavený a na dně sil se zvednu do auta a pojedu domů, abych se vyspal, a ráno vstanu stejně unavený a šel do práce… A tak se mi hlavou honilo, jako co budu dělat. Vzal jsem si v tom prosinci dovolenou, říkal jsem si: „No, nic, tak si odpočnu.“ Fakt jsem si v prosinci vzal tu dovolenou a měl jsem ta antibiotika ještě od urologa, takže mně se v tom prosinci zase to zlepšilo bez té zátěže. Ale prostě už tam bylo: ospalost, spavost, světlo, zatíral jsem si pořád všecko možné, bolesti kloubů, noční pocení, tady tyhle věci tam pak byly samozřejmě. A když jsem nebyl v té zátěži, tak to šlo vydržet. Ale jako neměl jsem žádný další život. Jít si zaplavat, to jsem nedával, jet někde na výlet, něco dělat, ne prostě. Fakt jsem jenom žil tím, že jsem vstal, udělal si kolem sebe… Když mi bylo dobře, tak jsem byl rád, že jsem si někde zašel na oběd. A zpátky jsem došel a byl jsem hotový z toho. A vrátil jsem se v lednu do práce a týden jsem vydržel pracovat, než samozřejmě jsem se dostal zase do toho stresu a do té zátěže a pak jsem už zas byl hotový. Tak jsem přemýšlel, co s tím dál.
Další zkušenosti:
Tomáš Ch. pracuje na počítači. Když mu brněly prsty, byla jeho výkonnost nižší, pracovní omezení pro něho však nebylo nijak extrémní.
Michal na sobě nepozoroval výraznější únavu, takže práci vysokoškolského učitele zvládl vykonávat i během propuknutí a léčby borreliózy.
Tomáš P. zvládal práci díky tomu, že je podnikatel a „sám sobě šéfem“. Navíc měl kolem sebe schopné lidi, kteří některé úkoly převzali.
Petr D. zvládl nejhorší fázi nemoci bez pracovní neschopnosti i díky tomu, že v daném období zrovna u jeho zaměstnavatele přechodně klesl požadavek na výkon.
Zuzana mohla pracovat z domu a práci si plánovat podle potřeby a svého zdravotního stavu.
Dagmar její šéf a kolegové podrželi i v době, kdy ještě nevěděla, že je právě borrelióza příčinou potíží, které ji občas vyřadí z práce.
Veterinářka Lada se setkala s pochopením kolegů i nadřízeného.
Bez pracovní neschopnosti nemohla
Jaroslava v zahraniční firmě zaměřené na výkon čekat žádné úlevy.
Programátor Tomáš N. zvládal práci na plný úvazek díky častému využívání home officu a pozdějších příchodů. Nemoc ho také naučila upřednostnit zdraví před kariérním růstem.
Tomáš M. v určité fázi onemocnění nezvládal už nic jiného než práci, která ho velmi vyčerpávala. Nad jeho síly bylo i dojíždění, takže v kanceláři dokonce i přespával.
Mirka si snažila vše naplánovat a svých plánů se držet. Kvůli přílišné zátěži pak ale často kolabovala.
Petr E. se potýkal s tzv. mozkovou mlhou. V každé práci měl problémy s otupělostí, zpomaleností a neschopností se soustředit, často dělal chyby.
Petra se kvůli příznakům tzv. mozkové mlhy špatně soustředí a všechno po sobě musí stále kontrolovat. Pracovat je pro ni velmi náročné, s pomocí léků to jde lépe, ráda by však fungovala bez nich.
Marcela je kvůli problémům s očima a bolestem kloubů v pracovní neschopnosti už rok.
Jana vnímala přiznání invalidního důchodu jako vysvobození, ale zároveň měla obavy ze závisti nebo posměchu druhých.
Aneta kvůli neprodloužení pracovní neschopnosti dala v práci výpověď a zaevidovala se na úřadu práce.
Jarda se po opakované pracovní neschopnosti v nepříznivém zdravotním stavu rozhodl dát v práci výpověď a zůstat na úřadu práce.
Alena měla nárok na pracovní neschopnost, přes velké bolesti se však vrátila ke své práci. Cítila totiž, že je jí tak lépe, než když se doma o samotě celý den soustředí na své zdravotní problémy.
Mária se kvůli problémům s tzv. mozkovou mlhou v obdobích zhoršení příznaků nedokázala učit nové věci ani soustředit. Měla pocit, jako by se jí snižoval intelekt. Maturitu zvládla, ale náročné studium medicíny musela nejdřív přerušit a pak i ukončit.
Petr E. se nedokázal ve škole hnout z místa a po druhém ročníku gymnaziální studium ukončil.
