Veterinářka Lada se setkala s pochopením kolegů i nadřízeného.
Lada
- Věk v době rozhovoru: 38 let
- Věk v době diagnostikování: 24 a 25 (onemocněla opakovaně)
- Absolvovaná léčba: standardní antibiotická, alternativní antibiotická, doplňková
Textová verze
P: Tam byla právě super třeba ta reakce šéfa, jakože mám fakt výborného šéfa. Já jsem mu říkala – protože vím, že i třeba jedna moje kolegyně taky prožívala prostě v té práci předtím, že to byl zápřah –, takže já jsem s nim nějak o tom mluvila a on mi na to řekl: „No, to jako my máme té práce furt stejně, to jenom tím, že člověk si to idealizuje, ty vzpomínky, jako že si myslíme, že toho dřív bylo míň.“ A že vlastně je všechno v pořádku. Potom jsem se sesypala zrovna v době, kdy on byl někde, nevím kde, úplně v tramtárii na dovolené na tři týdny. Já jsem napsala do služebního mailu, kam máme vlastně přístup všichni, tak jsem napsala pro kolegy jenom upozornění, že teda asi až se šéf vrátí, tak že asi budu potřebovat zůstat doma, protože už to je fakt neúnosné. A on teda bohužel z té dovolené se do toho mailu podíval, takže na dovolené chudák byl z toho špatný. A když se vrátil, tak se mě zeptal vlastně, co teda bych navrhovala. Protože já jsem už i potom uvažovala o tom, že dám výpověď. Přestože tady jsem od toho roku 2005 a jsem tady velice spokojená, tak mně to přišlo už natolik hrozné, že jsem si říkala: „Ne prostě, tohle nemám zapotřebí.“ No, a pak vlastně jsem se rozhodla si s ním promluvit nejdřív o tom. A on mi řekl: co teda navrhuju, že bychom udělali. A já jsem říkala: „No, že by mně pomohlo asi, kdybychom měli sestřičku.“ Takže on řekl: „No, tak dobře. A víš o někom?“ Takže vlastně on to hnedka začal řešit. Je na něm vidět i to, že si uvědomil… Protože on to na mně viděl, potom ty stavy, v té práci, jak potom se ploužím a tak dále. On to jako viděl, že říkal: „Tobě není dobře, viď?“ Takže myslím si, že on už moc dobře ví, že se se mnou musí zacházet opatrně, a že jakmile mám naloženo víc, než by bylo zdrávo, tak se sesypu. Takže on už se snaží spíš tomu předcházet, a když vidí, že se něco děje, tak řekne: „Radši zůstaň doma teďka týden, než bys pak zas byla dva měsíce doma.“ Takže tam je to v pohodě.
Další zkušenosti:
Tomáš Ch. pracuje na počítači. Když mu brněly prsty, byla jeho výkonnost nižší, pracovní omezení pro něho však nebylo nijak extrémní.
Michal na sobě nepozoroval výraznější únavu, takže práci vysokoškolského učitele zvládl vykonávat i během propuknutí a léčby borreliózy.
Tomáš P. zvládal práci díky tomu, že je podnikatel a „sám sobě šéfem“. Navíc měl kolem sebe schopné lidi, kteří některé úkoly převzali.
Petr D. zvládl nejhorší fázi nemoci bez pracovní neschopnosti i díky tomu, že v daném období zrovna u jeho zaměstnavatele přechodně klesl požadavek na výkon.
Zuzana mohla pracovat z domu a práci si plánovat podle potřeby a svého zdravotního stavu.
Dagmar její šéf a kolegové podrželi i v době, kdy ještě nevěděla, že je právě borrelióza příčinou potíží, které ji občas vyřadí z práce.
Veterinářka Lada se setkala s pochopením kolegů i nadřízeného.
Bez pracovní neschopnosti nemohla
Jaroslava v zahraniční firmě zaměřené na výkon čekat žádné úlevy.
Programátor Tomáš N. zvládal práci na plný úvazek díky častému využívání home officu a pozdějších příchodů. Nemoc ho také naučila upřednostnit zdraví před kariérním růstem.
Tomáš M. v určité fázi onemocnění nezvládal už nic jiného než práci, která ho velmi vyčerpávala. Nad jeho síly bylo i dojíždění, takže v kanceláři dokonce i přespával.
Mirka si snažila vše naplánovat a svých plánů se držet. Kvůli přílišné zátěži pak ale často kolabovala.
Petr E. se potýkal s tzv. mozkovou mlhou. V každé práci měl problémy s otupělostí, zpomaleností a neschopností se soustředit, často dělal chyby.
Petra se kvůli příznakům tzv. mozkové mlhy špatně soustředí a všechno po sobě musí stále kontrolovat. Pracovat je pro ni velmi náročné, s pomocí léků to jde lépe, ráda by však fungovala bez nich.
Marcela je kvůli problémům s očima a bolestem kloubů v pracovní neschopnosti už rok.
Jana vnímala přiznání invalidního důchodu jako vysvobození, ale zároveň měla obavy ze závisti nebo posměchu druhých.
Aneta kvůli neprodloužení pracovní neschopnosti dala v práci výpověď a zaevidovala se na úřadu práce.
Jarda se po opakované pracovní neschopnosti v nepříznivém zdravotním stavu rozhodl dát v práci výpověď a zůstat na úřadu práce.
Alena měla nárok na pracovní neschopnost, přes velké bolesti se však vrátila ke své práci. Cítila totiž, že je jí tak lépe, než když se doma o samotě celý den soustředí na své zdravotní problémy.
Mária se kvůli problémům s tzv. mozkovou mlhou v obdobích zhoršení příznaků nedokázala učit nové věci ani soustředit. Měla pocit, jako by se jí snižoval intelekt. Maturitu zvládla, ale náročné studium medicíny musela nejdřív přerušit a pak i ukončit.
Petr E. se nedokázal ve škole hnout z místa a po druhém ročníku gymnaziální studium ukončil.
