Alena měla nárok na pracovní neschopnost, přes velké bolesti se však vrátila ke své práci. Cítila totiž, že je jí tak lépe, než když se doma o samotě celý den soustředí na své zdravotní problémy.
Alena
- Věk v době rozhovoru: 57 let
- Věk v době diagnostikování: 30 let
- Absolvovaná léčba: standardní antibiotická, alternativní, doplňková
Textová verze
P: Po druhé léčbě krystalickým penicilinem jsem potom požádala o důchod – invalidní důchod, protože jsem na tom opravdu nebyla moc dobře. Chodila jsem o hůlce, měla jsem bolesti pořád velké, šílené únavy, problémy se zažíváním, problémy vlastně se vším. Takže jsem byla totálně zničená. A tak jsem žila doma a byla jsem… Dostala jsem částečný invalidní důchod, takže půl úvazku doma, půl úvazku v práci. Chodila jsem na pracoviště, kde jsem pracovala na své postgraduální práci. A když jsem byla doma, tak jsem tam byla sama a prostě to bylo tak nesnesitelné. Ty stavy psychické a bolesti. Mně bylo… Já jsem měla tak strašné bolesti. Svalů a kloubů, pořád. Hlavy, jo.
T: To bylo každý den?
P: To bylo každý den. To byly zánětlivé stavy pořád opakující se bolesti, intenzivní špatná spavost, únava šílená. Nakonec jsem zjistila, že když chodím na to pracoviště a tam dělám na nějaké práci – na své postgraduální práci jsem pracovala –, že mně je tam líp. Tam jsem i třeba plakávala. Jo, oni to viděli, ti moji kolegové, jak jsem na tom špatně. Ale pořád jsem na tom byla líp, než když jsem zůstávala doma. Tak nakonec po půl roce nebo po nějaké době jsem šla a zrušila jsem si ten invalidní důchod. A znovu jsem nastoupila tedy do práce. Chodila jsem do práce i s těmi bolestmi. A opravdu se na to dalo částečně zapomenout. Že řešíte nějaký úkol a prostě přepnete a najednou zapomenete chvilku na to trápení.
Další zkušenosti:
Tomáš Ch. pracuje na počítači. Když mu brněly prsty, byla jeho výkonnost nižší, pracovní omezení pro něho však nebylo nijak extrémní.
Michal na sobě nepozoroval výraznější únavu, takže práci vysokoškolského učitele zvládl vykonávat i během propuknutí a léčby borreliózy.
Tomáš P. zvládal práci díky tomu, že je podnikatel a „sám sobě šéfem“. Navíc měl kolem sebe schopné lidi, kteří některé úkoly převzali.
Petr D. zvládl nejhorší fázi nemoci bez pracovní neschopnosti i díky tomu, že v daném období zrovna u jeho zaměstnavatele přechodně klesl požadavek na výkon.
Zuzana mohla pracovat z domu a práci si plánovat podle potřeby a svého zdravotního stavu.
Dagmar její šéf a kolegové podrželi i v době, kdy ještě nevěděla, že je právě borrelióza příčinou potíží, které ji občas vyřadí z práce.
Veterinářka Lada se setkala s pochopením kolegů i nadřízeného.
Bez pracovní neschopnosti nemohla
Jaroslava v zahraniční firmě zaměřené na výkon čekat žádné úlevy.
Programátor Tomáš N. zvládal práci na plný úvazek díky častému využívání home officu a pozdějších příchodů. Nemoc ho také naučila upřednostnit zdraví před kariérním růstem.
Tomáš M. v určité fázi onemocnění nezvládal už nic jiného než práci, která ho velmi vyčerpávala. Nad jeho síly bylo i dojíždění, takže v kanceláři dokonce i přespával.
Mirka si snažila vše naplánovat a svých plánů se držet. Kvůli přílišné zátěži pak ale často kolabovala.
Petr E. se potýkal s tzv. mozkovou mlhou. V každé práci měl problémy s otupělostí, zpomaleností a neschopností se soustředit, často dělal chyby.
Petra se kvůli příznakům tzv. mozkové mlhy špatně soustředí a všechno po sobě musí stále kontrolovat. Pracovat je pro ni velmi náročné, s pomocí léků to jde lépe, ráda by však fungovala bez nich.
Marcela je kvůli problémům s očima a bolestem kloubů v pracovní neschopnosti už rok.
Jana vnímala přiznání invalidního důchodu jako vysvobození, ale zároveň měla obavy ze závisti nebo posměchu druhých.
Aneta kvůli neprodloužení pracovní neschopnosti dala v práci výpověď a zaevidovala se na úřadu práce.
Jarda se po opakované pracovní neschopnosti v nepříznivém zdravotním stavu rozhodl dát v práci výpověď a zůstat na úřadu práce.
Alena měla nárok na pracovní neschopnost, přes velké bolesti se však vrátila ke své práci. Cítila totiž, že je jí tak lépe, než když se doma o samotě celý den soustředí na své zdravotní problémy.
Mária se kvůli problémům s tzv. mozkovou mlhou v obdobích zhoršení příznaků nedokázala učit nové věci ani soustředit. Měla pocit, jako by se jí snižoval intelekt. Maturitu zvládla, ale náročné studium medicíny musela nejdřív přerušit a pak i ukončit.
Petr E. se nedokázal ve škole hnout z místa a po druhém ročníku gymnaziální studium ukončil.
