Anežka popisovala, jak se cítila, když poprvé po nemoci objevila klíště u svého ani ne dvouletého syna.
P: Tak já tím, že malý už měl loni v létě jednoho klíšťáka, tak jsem měla možnost si zažít takové to, jak budu reagovat – úplně hysterický záchvat jsem nedostala, ale nebylo to příjemné. Právě v souvislosti s tím, že jsem si spojila, co všechno ho může potkat. Ale bavila jsem se s kamarádem, který říkal: „Podívej se, buď prostě se budeš bát stoupnout na trávu a bát jít do lesa…“ Což určitě u nás nehrozí. Ale je pravda, že teď jsem začala děti kontrolovat, že se snažím je… Dřív jsem mávla rukou nad nějakým sprejem na tábor, a teďka už to úplně dělat nebudu.
Mirku přestaly těšit aktivity, kterým se věnovala před onemocněním. Leckdy se cítila lhostejná, a když se přiblížila nějaká plánovaná akce, najednou zjišťovala, že do ní vlastně vůbec nemá chuť.
Katce nemoc zkomplikovala společenský život a donutila ji odříct si akce a setkání, kterých by se moc ráda účastnila.
Tomáš M. vyprávěl o omezeních, ale i nově nalezených radostech a hodnotách, které mu nemoc přinesla.
Mirka díky nemoci přestala své aktivity dělat kvůli druhým lidem, ale tak, aby to těšilo ji samotnou. Díky onemocnění také lépe porozuměla starým lidem.
Petr D. se po vlastní zkušenosti s borreliózou začal tomuto tématu velmi aktivně věnovat ve svém volném čase s cílem pomoct dalším lidem, kteří onemocněním trpí.
Petr D. popisoval, že si dává větší pozor na klíšťata u sebe i u blízkých. Zkušenost s borreliózou ho ale neodradila od toho, aby dál chodil do přírody, která ho dobíjí.