Tomáš M. vyprávěl o omezeních, ale i nově nalezených radostech a hodnotách, které mu nemoc přinesla.
P: Jsou měsíce, kdy je mi hůř, jsou měsíce, kdy je mi líp, většinou po antibiotikách, a musíte se s tím nějak naučit žít a vzít si z toho to, co jde. Ale nesmíte si dělat moc velké plány, abyste pak zase nebyl zklamaný, a brát si toho na sebe moc, což je můj problém, který jsme třeba řešili na psychoterapii. Mně když se udělalo dobře, tak já jsem chtěl zase fungovat tak, jak sem fungoval předtím. Jenomže jsem vždycky dopadl tak, že jsem nic neudělal, a pak to bylo zase špatné. Takže člověk si musí zvyknout, že má ty limity. Já jsem si myslel, že budu chodit pěšky na Praděd celý život, a už z Karlovy studánky nevyjdu do Velkého kotle a zpátky. A asi už to nikdy neujdu. Nebo možná bych teď vyšel tam, ale už by mě museli snést dolů. Takže jsou prostě věci, které jsou vám už zapovězené. Ale to neznamená, že se vám neotvírají jiné věci, protože se vám změní hodnoty.
T: Co vám teď dělá radost?
P: Že vstanu s někým a že si můžeme povídat.
Tím, jak sem se vrátil domů a mně to tam začalo dělat dobře, koupil jsem si ten les, tak jsem se vlastně vrátil k tomu, co mě baví hodně. A teď jsem si třeba založil v obci u rodičů spolek – no, on to není spolek –, už tam mám 30 lidí a začal jsem dělat věci… Že tenkrát člověk byl tak nasměrovaný – kariéra, rodina, něco vydělat, prostě a tady v tomhle. Teď to mám nasměrované, ty hodnoty, úplně jinak a peníze, které nějakým způsobem vydělám nebo se snažím vydělat, tak je vrážím do toho, že si kupuju pole a na tom poli jsem začal prostě hospodařit jinak. Nechci, ať tam jde chemie, dělám tam biopásky, louky, chci, ať je tam živo. Samozřejmě dělám i nějakou plodinu, aby to fungovalo zemědělsky, ale máte ty hodnoty nastavené jinak. Mám hodnoty nastavené tak, že teď v tom životě, který mám ještě před sebou, chci dělat věci, které budou platné pro všechny, které budou mít přínos, prostě, lidi, planeta živočichové. Prostě abych si řekl: Byl jsem tady a udělal jsem nějaké dobré věci. Nejenže jsem vydělal peníze a viděl jsem půlku světa a pil jsem drahé rumy a nevím co, měl jsem drahé auto. Já jsem nikdy nijak moc na tyhle věci nebyl. Ale teď to mám úplně převrácené. A tím zase člověk hodně nasírá lidi, kteří to mají jinak. Já mám teď strašně hodně oponentů, jak v té krajině dělám ty věci. Naopak ti velkozemědělci, co jedou na ten ekonomismus, mi nemůžou přijít na jméno, protože já jsem ten, který donutil radnici, aby se obnovily historické polní cesty a aby se tam zasázely stromy, aby tam bylo živo, a jim to přerušilo ty velký lány. No, tak to mám zas takové boje s tím…
T: Takže vy toho zvládnete vlastně strašnou spoustu.
P: No jo, zvládnu, ale já jsem toho zvládal více.
Mirku přestaly těšit aktivity, kterým se věnovala před onemocněním. Leckdy se cítila lhostejná, a když se přiblížila nějaká plánovaná akce, najednou zjišťovala, že do ní vlastně vůbec nemá chuť.
Katce nemoc zkomplikovala společenský život a donutila ji odříct si akce a setkání, kterých by se moc ráda účastnila.
Tomáš M. vyprávěl o omezeních, ale i nově nalezených radostech a hodnotách, které mu nemoc přinesla.
Mirka díky nemoci přestala své aktivity dělat kvůli druhým lidem, ale tak, aby to těšilo ji samotnou. Díky onemocnění také lépe porozuměla starým lidem.
Petr D. se po vlastní zkušenosti s borreliózou začal tomuto tématu velmi aktivně věnovat ve svém volném čase s cílem pomoct dalším lidem, kteří onemocněním trpí.
Petr D. popisoval, že si dává větší pozor na klíšťata u sebe i u blízkých. Zkušenost s borreliózou ho ale neodradila od toho, aby dál chodil do přírody, která ho dobíjí.