Ilonin vztah ke klíšťatům se po prodělání borreliózy hodně změnil. Jakmile to bude možné, nechá se proti této nemoci očkovat a doporučí to i svým blízkým.
T: A vy jste říkala, že vlastně se docela změnil ten váš vztah ke klíšťatům.
P: Úplně strašně.
T: Začala jste to po té borrelióze řešit?
P: Po té už jsem říkala, že to fakt nechci.
T: Jak to teďka vnímáte, prožíváte, třeba s dětmi, když lítají venku a syn…?
P: Bojím se, když mají klíšťata. No, bojím se, nemám ráda klíšťata, mám k nim odpor a vím, že až… Teď jsem to viděla v televizi, tu reportáž o tom očkování, a jak nejsem úplně zastánce očkování proti všemu – já se nenechávám ani proti chřipce –, tak tu borrelii si nechám teda.
T: Takže jakmile to bude, tak…
P: Se bojím.
T: Půjdete vy… A komu z rodiny to ještě budete doporučovat?
P: No, asi manžel. A syn teda taky tvrdil, že se nechá. Dcera je proti očkování celkem, nevím, ta se asi nedá, ale taky nikdy borreliózu neměla. Ono to je taky, když má člověk osobní zkušenost, tak je k tomu jiný přístup než jinak, vždycky to člověk řeší osobně.
Mirku přestaly těšit aktivity, kterým se věnovala před onemocněním. Leckdy se cítila lhostejná, a když se přiblížila nějaká plánovaná akce, najednou zjišťovala, že do ní vlastně vůbec nemá chuť.
Katce nemoc zkomplikovala společenský život a donutila ji odříct si akce a setkání, kterých by se moc ráda účastnila.
Tomáš M. vyprávěl o omezeních, ale i nově nalezených radostech a hodnotách, které mu nemoc přinesla.
Mirka díky nemoci přestala své aktivity dělat kvůli druhým lidem, ale tak, aby to těšilo ji samotnou. Díky onemocnění také lépe porozuměla starým lidem.
Petr D. se po vlastní zkušenosti s borreliózou začal tomuto tématu velmi aktivně věnovat ve svém volném čase s cílem pomoct dalším lidem, kteří onemocněním trpí.
Petr D. popisoval, že si dává větší pozor na klíšťata u sebe i u blízkých. Zkušenost s borreliózou ho ale neodradila od toho, aby dál chodil do přírody, která ho dobíjí.