Jaroslava vyzkoušela meditaci s indickým fakírem.
P: Můj syn má kamaráda, to je Ind, je to indický fakír, a vždycky když bylo v Indii období dešťů – on vyučuje jógu –, tak přiletěl sem do Čech a tady dával nějaké lekce jógy. A bydlel u syna. A protože syn je pořád pryč, a on je zvyklý, jak žije v tom klášteře, tak je zvyklý na nějakou komunitu, tak vždycky přišel sem k nám. On právě tady se mnou meditoval a nosil různá taková ta vonná dřívka. Vždycky zapaloval a všechno vysvětloval, a když byl úplněk, tak mému muži – můj muž tohle nemá rád – to přišlo legrační. Ale musím říct, že třeba mě ten fakír docela uklidňoval. Víte co, už ta přítomnost, to, že vlastně si s někým v klidu příjemně povídáte, že on vám sděluje nějaké své zkušenosti, které vycházejí z nějaké několikasetleté tradice, tak mně to docela pomáhalo, musím říct.
T: Navozuje takové zklidnění, že?
P: Ano, navozuje zklidnění.