Michaele doporučila lékařka psychiatrii poté, co jiná vyšetření nic s jistotou neprokázala.
P: Ona mi řekne, že z jejího pohledu je to všechno v pořádku. A když jsem jí říkala „A paní doktorko, když to bude v pořádku, co mám dělat?“, tak ona mi řekla: „Běžte znovu na revmatologii.“ Říkám: „Ale mě tam paní doktorka vyhnala, ona mi řekla, že mně nemá co nabídnout, já tam nemůžu ani jít.“ Tak jako tady byla… Do karty mně napsala „ještě zvážit eventuálně psychiatrii“.
T: A na té neurologii, tam věděla teda o té diagnóze fibromyalgie, že revmatologové to vidí jako příčinu?
P: To věděla, ano.
T: Takže vy jste si takhle prošla až po tu neurologii, když vám psali „zvažte psychiatrii“. Jaký z toho jste měla pocit?
P: Já mám takový pocit, že já to pro ty doktory absolvuju, a abych i… Já vím, že duševně nejsem nemocná, takže já mám chuť to pro ně absolvovat prostě.
T: A absolvovat to pro ně, abyste jim ukázala, že jste tím prošla, že ten výsledek je negativní?
P: Ano, ano.
T: Takže takový… ať máte důkaz?
P: Ať mají důkaz, ať ze mě nikdo nedělá blázna. Protože já si ty bolesti nevymýšlím a nevím, jak by to mělo být ovlivněné hlavou.
T: A plánujete tam teda jít někdy teďka v dohledné době, nebo spíš tak jako dopředu si říkáte: Já tam jednou zajdu, ať jim můžu ukázat? Nebo to nějak řešíte?
P: Tak možná během půl roku tam třeba půjdu.
T: Ano.
P: A ono je to vlastně i poslední možnost před tím kolečkem, to mně chybí poslední, ta možnost – to je ta psychiatrie.
Psychiatrička Anežce pomohla při vyrovnávání se s nemocí a nepříjemnými panickými stavy, které ji provázely.
Vlada
vysvětluje, jak by mohla vypadat psychiatrická péče, která by pacienty s borreliózou nezraňovala, a naopak jim vhodným způsobem pomohla.
NeurologDagmar napsal doporučení na psychiatrii, ale její obvodní lékař ještě zkusil, zda se nejedná o borreliózu.