Jaroslav

Věk v době rozhovoru: 49 let (Jaroslav), 13 let (syn)
Věk dítěte v době diagnostikování: ve 2 letech
Sluchová ztráta dítěte: těžká
Kompenzační pomůcka: sluchadla

Jaroslav je tatínek syna s oboustrannou vadou sluchu. Rodiče prvně pojali podezření, že se sluchem syna něco není v pořádku, když v raném věku nereagoval adekvátně na sluchové podněty. Se svými obavami se svěřili pediatrovi, který však sluchovou vadu zpočátku nerozpoznal, a to i kvůli tomu, že syn jiné zdravotní obtíže neměl. Navíc se zdálo, že na mluvenou řeč reaguje. Teprve po rozsáhlém foniatrickém vyšetření mu byla ve dvou letech diagnostikována oboustranná vada sluchu.

Pro korekci sluchové vady začal syn nosit sluchadla, která v současné době kombinuje s bezdrátovou technologií.

Jaroslavův syn je žákem běžné základní školy, kterou i díky spolupráci se speciálně pedagogickým centrem zvládá s dobrým prospěchem. V kolektivu je oblíbený, ve volném čase se věnuje sportu. Kromě speciálně pedagogického centra Jaroslavův syn docházel na logopedii a pravidelně chodí na kontroly k foniatrovi.

Jaroslavův příběh

Dnes již třináctiletý Jaroslavův syn se narodil do slyšící rodiny. Přestože se narodil předčasně, nic nenasvědčovalo sluchovému postižení. Kvůli absenci jiných zdravotních obtíží a tomu, že reagoval na mluvenou řeč, bylo těžké poznat, že neslyší. Jaroslavův syn se normálně vyvíjel a prospíval jako každé jiné dítě.

Na sluchovou vadu se přišlo až po foniatrickém vyšetření na popud Jaroslavovy manželky. Rodičům byly podezřelé synovy reakce, když se neotáčel na zavolání a za jinými zvuky.

Následný vývoj po diagnostikování sluchové vady nabral rychlý spád. Synova sluchová vada se začala ihned řešit a pro kompenzaci sluchové ztráty začal nosit oboustranná sluchadla, která ochotně přijal. Sluchadla pro něj představovala benefit. Najednou slyšel spoustu zvuků, které dříve neznal. Nyní sluchadla využívá v kombinaci s bezdrátovou technologií, a to zejména ve škole kvůli zhoršeným akustickým podmínkám a při sportování. Mírné obtíže mu činí hlučné prostředí.

Jaroslavův syn si plní povinnou školní docházku v běžné základní škole a jeho zdravotní stav je příznivý. Syn má výrazné pohybové nadání, které uplatňuje v mnoha sportech.

Jaroslav míní, že sluchové postižení syna se do jisté míry promítá do výchovného stylu a péče, kterou synovi poskytuje. Časově náročné je pro rodinu dojíždění za lékaři a dalšími odborníky, s nimiž spolupracují. S vadou sluchu u svého syna je však Jaroslav smířený. Jako stěžejní vnímá investici na pořízení kvalitních sluchadel. V tomto ohledu apeluje zejména na pojišťovny, protože většinu nákladů na zakoupení sluchadel či jiných kompenzačních pomůcek dnes musí nést samotní rodiče. Dobrá kompenzační pomůcka přitom může výrazně ovlivnit kvalitu života dítěte s vadou sluchu.