Jan popisoval finanční zátěž spojenou s kochleárním implantátem a upozorňoval na závislost na cenách stanovených výrobcem.
T: Pocítili jste nějak finanční zátěž spojenou s vadou sluchu?
P: Finanční zátěž je při sluchovém postižení evidentní a náklady jsou nemalé, hlavně když musíte hradit různé opravy na zařízení. Některé součástky jsou více poruchové, některé míň. Nikdy jsem to nepočítal, abych mohl říct konkrétní částku. Pokud bych měl brát v úvahu veškeré náklady, musel bych spočítat třeba i cestovné… Vstupní náklady při pořízení implantátu hradí naštěstí pojišťovna, přičemž operace stojí milion korun, implantát půl milionu, procesor dvě stě padesát tisíc. Tak si to krásně spočítáte, dítě začne implantát nosit a vy se jen děsíte, aby se se zařízením něco nestalo. Například kabel, který je mezi cívkou a implantátem, je hodně poruchový. Je velmi tenký a časem se láme, a těch pět nebo osm centimetrů stojí dva a půl tisíce Kč. To mi vážně připadá dost neúměrné, přehnané. Někdy se na kabel sice vztahuje záruka, takže při jeho výměně nic neplatíte, ale jednou za čas ho musíte koupit. Není to pro mě sice žádná likvidační částka, ale pro mnohé rodiny to nemusí být zanedbatelné peníze. A počítáme dál, syn spadl z houpačky a rozbila se mu cívka. Celá se rozpadla. Nová stála osm tisíc. Sice se na ni vztahovala pojistka a pojišťovna, která celé zařízení pojišťuje, to spíš bere jako pomoc rodinám, jelikož na tomto druhu pojištění rozhodně nic nevydělá, spíš naopak. Ale už nám řekli, že kdyby nebyl syn malý, pojistku nám vypoví, protože částka, kterou jsme jim za pojistku zaplatili, byla asi dvacetkrát menší než peníze, které nám zatím vyplatili na opravy. Takže takové pojištění je spíš charita než výdělek pro pojišťovnu. Docela se obávám, až nastane doba, kdy si vše budeme muset hradit sami. A ta doba jednou přijde, už nás upozorňovali, že nám pojistku vypoví.
Pro výrobce, od kterého máte pořízený implantát, se stáváte celoživotním zákazníkem a musíte akceptovat ceny, které on diktuje.