Mirka líčila, jak její syn využívá bezdrátové zařízení.
P. Podařilo se nám sehnat peníze a pořídit bezdrátové zařízení. Fungujeme tedy s naslouchadly a bezdrátovým zařízením, jak ve škole, tak při pohybu venku. Hlavně při sportu, nebo když jdeme do hlučnějšího prostředí, kde je víc lidí, kde vím, že má syn problém, aby mi rozuměl, aby reagoval. Tam to bezdrátové zařízení bereme. Díky tomu můžeme jezdit i na kole. Když jedu za ním on přede mnou krásně na mě reaguje. Nemáme pocit, že by hrozilo nějaké nebezpečí, což bylo dříve, bez zařízení. Když jsme na něj bez zařízení volali, tak nereagoval a jel. Teď můžeme sportovat, můžeme normálně fungovat. Používáme to zařízení teď takto.
Při sportu používáme zařízení na kole, na lyžích, při bruslení, nebo když jdeme na nějaké velké akce. Chodím se synem běhat, běháme různé charitativní běhy, jako je třeba půlmaraton, syn to miluje. Je tam samozřejmě hluk, hodně lidí, chaos, takže bezdrátové zařízení tu doopravdy využijeme. Taky ve škole, eventuálně při dalších akcích, většinou venku, kde se pořádají různé dětské dny. Většinou se odehrávají na velké ploše, kde hraje hudba a je tam spousta lidí, takže díky zařízení mám jistotu, že když se ode mě syn kousek vzdálí, pořád mě slyší, můžu na něj zavolat a neztratí se. Protože samozřejmě neslyší ani slovo, nerozumí, když na něj mluvím v tom hluku.
A využíváme i propojení s televizí na pohádky, a s mobilem.