Alena

Alena

Věk v době rozhovoru: 57 let
Věk v době diagnostikování: 30 let
Absolvovaná léčba: standardní antibiotická, alternativní, doplňková

Zobrazit celý profil

Alena je výzkumnice v oblasti experimentální biologie a imunologie, ale také velká sportovkyně a cestovatelka. Žije s manželem a synem školního věku. Borreliózou se nakazila zkraje 90. let, tedy v počátcích výzkumu, diagnostiky a léčby této nemoci. Konkrétní klíště ani typické projevy časné fáze nemoci si nevybavuje. Její cesta k diagnóze a léčbě byla dlouhá a složitá. Po několika antibiotických kúrách (z nichž dvě byly aplikovány nitrožilně v rámci hospitalizace), které absolvovala na počátku léčby, začala ve snaze o uzdravení kombinovat jak západní, tak východní medicínu a různé alternativní přístupy. Myslí si, že je důležité hledat takové cesty, které nemocnému uleví, a soustředit se na posílení celkové imunity. Lymeské borrelióze se Alena s úspěchem věnuje i výzkumně a snaží se také o osvětové aktivity. Toto onemocnění by se podle ní nemělo podceňovat, jelikož jeho negativní dopady na nemocné, potažmo na celou společnost jsou značné.

Příběh Aleny

Dlouhý životopis: Borrelióza se u Aleny zprvu projevila jako onemocnění horních cest dýchacích spojené s horečkou a bolestmi krku a zátylku. Alena si na pár dní nastavila klidový režim, ovšem zdravotní problémy pokračovaly dál a postupně se významně zhoršovaly. Potýkala se s narůstající únavou, konstantně zvýšenou teplotou a intenzivními bolestmi svalů a kloubů. Jelikož závodně běhala, opakovaně kvůli svému stavu navštěvovala sportovní lékařku. Běžné krevní testy nic zvláštního neodhalily. Kvůli velkým bolestem pohybového aparátu se (v tuto chvíli už sotva chodící) Alena dvakrát dostala na pozorování do nemocnice, tyto hospitalizace však nijak nepomohly. Nemožnost sportovat a neznámá příčina zdravotních potíží byly pro Alenu velmi psychicky náročné, naštěstí ji tehdy velmi podporoval manžel.

Až po více než půl roce od vypuknutí problémů byla specialistkou na pracovní lékařství zjištěna borrelióza. Tak začal dlouhý sled opakovaných hospitalizací, nesčetných vyšetření, antibiotických kúr a ambulantní léčby. Po šesti týdnech silných antibiotik, podávaných v rámci hospitalizace na infekčním oddělení, se Aleně ulevilo, daní za to však byly velké trávicí obtíže. Zanedlouho se bohužel příznaky borreliózy opět vrátily. Bolesti dosahovaly takové intenzity, že téměř nedokázala chodit a ztrácela chuť žít. Alena říká, že antibiotika jí zachránila život, nevedla však k úplnému vyléčení a přinášela naopak řadu vedlejších účinků jako problémy se zažíváním, zánět žil po opakovaných nitrožilních antibiotických kúrách nebo angíny v důsledku oslabené imunity. Dřívější velká sportovkyně v té době chodila o hůlce, stále trpěla velkými bolestmi hlavy, svalů a kloubů, nespavostí a únavou. Borrelióza poškodila i její nervový systém.

Během tohoto období Alena několik měsíců nechodila do práce a půl roku pobírala částečný invalidní důchod. Uvědomila si však, že i přes všechny zdravotní problémy je jí v práci psychicky lépe než doma. Dělala si doktorát a při řešení pracovních úkolů alespoň na chvíli zapomínala na své trápení. Zájem o problematiku lymeské borreliózy a jejích přenašečů časem významně promítla právě i do svých výzkumných zájmů, učitelské praxe a osvětových aktivit.

V určitou chvíli Alena dospěla do bodu, kdy se jí už situace zdála bezvýchodná. Měla práci a partnera, ale jako by ani nežila. Opakovaná léčba antibiotiky vždy přinesla částečnou úlevu, ale časem následovalo zase zhoršení. Rozhodla se tedy vyzkoušet i různé postupy východní a alternativní medicíny. Jako vědkyně uznává, že se tyto léčebné způsoby vymykají exaktnímu vědeckému obrazu světa, ale má za to, že ve chvíli, kdy člověk trpí a klasická medicína zcela nezabírá, zkouší i věci, jejichž potenciálnímu účinku nerozumí, a řídí se subjektivním pocitem zlepšení stavu.

V souvislosti s problémy se srdcem, které se časem objevily, jí sportovní lékař doporučil, aby se dvakrát týdně hýbala. Ke svému překvapení Alena zjistila, že zvládne uběhnout dva kilometry a cítí se pak o trochu lépe. Po malých krůčcích se Alenin stav začal zlepšovat a spolu s tím se vracela i ke sportu a cestování. Dodnes využívá některých alternativních léčebných přístupů, o kterých je přesvědčená, že jí pomáhají udržovat se v dobrém stavu. S každým oslabením imunity se přesto vrací bolesti, angíny, únava a zánětlivé stavy.

Podle Aleny o borrelióze stále víme málo. Bylo by na místě se této nemoci intenzivně výzkumně věnovat a posílit v tom směru mezioborovou spolupráci, abychom byli schopni ji spolehlivě diagnostikovat a léčit. Z pozice pacienta je pak podle ní důležité nepřestávat bojovat a mít nějakého koníčka, který člověka přes veškeré problémy nabíjí.