Lada

Lada

Věk v době rozhovoru: 38 let
Věk v době diagnostikování: 24 a 25 (onemocněla opakovaně)
Absolvovaná léčba: standardní antibiotická, alternativní antibiotická, doplňková

Zobrazit celý profil

Lada pracuje jako veterinářka, žije s manželem. S borreliózou se sama potýká už léta, navíc se angažuje i v oblasti práv pacientů s touto nemocí. V roce 2017 se zúčastnila mezinárodního setkání pod OSN na toto téma v Ženevě a spolupracuje s občanským sdružením Borelióza CZ. Většina lékařů si podle ní s borreliózou neví rady, přitom je u tohoto onemocnění zásadní začít léčbu co nejdřív. Důležité je také najít si svůj směr léčby a být v něm důsledný a vytrvalý. Lada nevěří, že by se jednoho dne z borreliózy úplně vyléčila. Myslí si však, že lze dojít do rovnovážného stavu, kdy antibiotika zničí co nejvíce bakterií a zároveň se imunita posílí natolik, aby tělo dokázalo bojovat samo. Borrelióza Ladě převrátila život naruby, zároveň díky ní pochopila provázanost tělesného, psychického a duchovního rozměru života a naučila se, že není sobecké respektovat své možnosti.

Ladin příběh

Lada se borreliózou nakazila dva roky po sobě. V obou případech se jí po klíštěti objevila typická červená skvrna, od praktické lékařky dostala antibiotika a zdálo se, že je vše v pořádku. O osm let později se jí opět udělal červený flek, měla vyrážku a suché popraskané ruce, což kožní lékařka nakonec vysvětlila jako alergickou reakci. Výrazný zlom přišel v roce 2016. Lada najednou přibrala a postupně se kvůli různým přidružujícím se zdravotním problémům dostala do stadia, kdy téměř přestala chodit. Cítila se permanentně vyčerpaná, měla stěhovavé bolesti kloubů a svalů po celém těle, konstantně zvýšenou teplotu a potýkala se s negativním emočním laděním a výkyvy nálad. Na doporučení internisty absolvovala řadu vyšetření. Vše bylo v pořádku, jen krevní testy opakovaně ukazovaly zvýšené hodnoty protilátek proti borrelióze. Lada nechápala, proč lékařka na infekčním oddělení borreliózu stále vylučuje. Nakonec se s internistou domluvili na antibiotikách, která na svou žádost brala šest týdnů a po kterých se jí rychle ulevilo fyzicky i psychicky.

Protože se však časem zdravotní problémy vracely, Lada pokračovala několikaměsíční léčbou antibiotiky na specializované soukromé klinice. Na počátku léčby se její stav prudce zhoršil, s velikou únavou jí pomohly až infuze s vitamínem C a antioxidanty, které si musela sama obtížně shánět a aplikovat. Když kliniku zavřeli, lidé z občanského sdružení Borelióza CZ, se kterými byla Lada už tou dobou v kontaktu, jí doporučovali v léčbě pokračovat. Ladě pak antibiotika na její žádost předepisovala praktická lékařka a ta, která u nás nejsou registrovaná, si sháněla sama. Léčba zabírala, ale vždy jen dočasně – potíže se po období zlepšení pokaždé objevily znovu.

Časem měla Lada dojem, že by byla opět ráda pod kontrolou lékaře specializujícího se na borreliózu. Plánovala rodinu a nechtěla nic podcenit. V době rozhovoru byla v péči soukromého imunologa, který jí potvrdil, že podle něho (a výsledků testů) za jejími dlouhodobými zdravotními problémy skutečně stojí borrelióza. Brala trojkombinaci antibiotik, léčba jí připadala ucelená a logická. Lékař jí také průběžně nechával dělat velmi podrobné testy, takže se výsledky daly dobře srovnávat. Z jeho pohledu se Ladin stav pomalu zlepšoval. Lada sama svůj stav popisovala jako poměrně dobrý s občasnými výkyvy. Uváděla, že někdy zapomíná slova a točí se jí často hlava, oproti době před nemocí vnímala také nižší psychickou odolnost.

Jednou z náročných věcí ohledně borreliózy je pro Ladu nepředvídatelnost bolestí a dalších problémů, které najednou zmizí a člověk si myslí, že má vyhráno, ovšem pak se zase bez varování vrátí. Lada si všimla, že symptomy borreliózy zesílí při dlouhodobém vyčerpání a stresu.

Další komplikaci ve vztahu k borrelióze představují rozepře v názorech na tuto nemoc mezi odborníky. Lada si prošla obdobím, kdy nevěděla, komu věřit. Zkušenost ji dovedla k závěru, že veřejný zdravotnický systém si s borreliózou nedokáže poradit, proto se rozhodla pro soukromé lékaře. Léčbu si musí hradit sama a už se dostala do situace, kdy byla absolutně bez finančních prostředků. Lidé s borreliózou by tak podle ní měli mít nárok na finanční a sociální podporu. Lékařům Lada vzkazuje, aby pacientům naslouchali, i když s nimi nesouhlasí.