Lada ses borreliózou potýkala dlouhodobě a vyzkoušela standardní i alternativní léčbu antibiotiky a v určitém období se léčila v podstatě sama. Praktická lékařka jí v mnohém vycházela vstříc.
P: A potom myslím asi tak, dejme tomu, tři měsíce možná mohlo trvat, kdy mně bylo relativně dobře, a pak zase začaly víc bolesti těch kyčlí a páteře bederní. Takže nějak jsem se zase rozhodla, že se začnu léčit. Tam už jsem si potom psala antibiotika sama, myslím, kompletně. Asi jo, to už jsem asi ani za tou praktickou nechodila. A ještě na soukromé klinice zaměřující se na dlouhodobé infekce, tam byly i kontroly krve v určitých časových intervalech. Takže taky nebyl problém, že jsem došla za praktickou a ona udělala mi to všechno, co bylo potřeba. I EKG mi vlastně točili a i bylo vidět teda – ona třeba viděla, jak jsem vypadala, když jsem tam přišla. Nebylo mi dobře, jsem byla fakt taková zvadlá hodně. A pak mi říkala: „Jo, už je vidět, že je vám líp, máte takovou jiskru v oku.“ A tak. Takže si myslím, že pro ni to bylo… Že mně to věřila, že nepochybovala, že tohle je asi správná cesta.S tím, že ale mi říkala, že ona už je před důchodem a jako praktická lékařka… tak ona to nazvala, že tak plave po té hladině, ale že už se jako nechce zanořovat pod hladinu. Že prostě nechce se v tom nějak začít třeba vzdělávat. Že by ona sama začala něco dělat. Že s tím problém nemá třeba mi ta antibiotika psát, dělat mi ty kontroly. Ale prostě že asi už je na to stará a tak dále, aby začala něco sama takhle řešit. Pak už bylo vidět právě ke konci taky, že už se trošku bála, že už je těch antibiotik asi moc, tak už se jí taky moc do toho nechtělo. Říkala, že četla akorát nějaký článek, kde právě bylo o nežádoucích účincích antibiotik, když se dlouhodobě podávají.
Obvodní doktorka Bedřichovi doporučila skvrnu po klíštěti sledovat a v případě jejího zvětšování si nechat předepsat antibiotika.
Katka prodělala borreliózu už v dětství, během života se jí vracely různé zdravotní obtíže. Doktorů navštívila tolik, že si to ani skoro nepamatuje.
Jiřině po diagnóze borreliózy předepsal praktický lékař postupně troje antibiotika. Problémy ale nezmizely úplně, proto zamířila na infektologii a neurologii.
Marcela dříve prodělala léčbu antibiotickými infuzemi. Po návratu příznaků už ale obdobnou léčbu nedostala, navíc se setkala s odmítnutím i u dalších specialistů.
Marcela poté, co jí standardní léčba antibiotiky pomohla, odjela do ciziny. Po nějaké době se ale příznaky vrátily a zhoršovaly. Přijela domů, aby se léčila. Po vyčerpání možností v rámci veřejného zdravotního systému zůstala už jen u soukromého lékaře.
Alena po absolvování několikáté antibiotické léčby zjistila, že se jí po dobrání léků vždy opět přitíží. Proto se rozhodla vyzkoušet alternativní medicínu.
Michal si pochvaloval setkání s infektologem, který se mu osobně věnoval, vysvětlil mu různá fakta o borrelióze a fungování imunitního systému, a tím ho zbavil obav.
Vojtěch pravidelně docházel na dialýzu, kde mu také diagnostikovali borreliózu. S přístupem doktorů byl spokojený, ačkoliv postrádal některé informace.
Lada se s borreliózou potýkala dlouhodobě a vyzkoušela standardní i alternativní léčbu antibiotiky a v určitém období se léčila v podstatě sama. Praktická lékařka jí v mnohém vycházela vstříc.
Michaela ani po užívání antibiotik necítila úlevu, krevní test navíc borreliózu nepotvrdil. Obíhala tedy různé další specialisty. Některé reakce lékařů pro ni byly velmi nepříjemné.
Jana během svého komplikovaného hledání úspěšné léčby několikrát navštívila i specializovanou infekční kliniku. Popsala nepříjemný zážitek během jedné z návštěv.
Pavel onemocněl borreliózou několikrát. Na základě informací z internetu i okolí pochyboval o tom, zda je nasazená antibiotická léčba dostačující.
Annu nejdřív doktorka přesvědčila, že flek na noze není borrelióza. Po zhoršování příznaků i po absolvování antibiotické léčby se obrátila na soukromého imunologa.