Jana během svého komplikovaného hledání úspěšné léčby několikrát navštívila i specializovanou infekční kliniku. Popsala nepříjemný zážitek během jedné z návštěv.
P: Došla jsem za panem doktorem s tím, že asi přestala antibiotika fungovat a ať mi nabere borreliózu. Což byl teda červen, co ji nabral. Byla tam. Takže mě poslal znova do velké nemocnice, to byl ten rok další vlastně, kde jsem prošla za… To taky píšu, nebo už to mám takové zažité, kde jsem prošla zázračným uzdravením, kde mi… Tam už jsem toho měla plné zuby, protože ta doktorka se mě vyptávala, zapisovala – a tím, jak už sem tam dřív byla, tak mě neměla v databázi nebo si to na mě dohledat nebo něco takového –, ptala se mě, jaké jsem měla příznaky borreliózy. Tak já jsem jí to vyprávěla od začátku, od toho, jak jsem pracovala na baru, jak mně opuchly nohy. „To nejsou příznaky borreliózy.“ Tekla mi krev z nosu. To jsem vám zapomněla říct. Tehdy mi úplně nekontrolovatelně začala téct krev z nosu, měla jsem výpadky paměti, jednou jsem se vzbudila a nemohla jsem hýbat nohama, pak jsem usnula v hrůze a pak už to teda šlo. Tohle jsem… „To nejsou příznaky borreliózy,“ říká. Otékají mi nohy, bolí mě klouby. „To nejsou příznaky borreliózy.“ A najednou: „Proč jste to neřekla dřív, že jste tady v databázi?“ Tohle jsem si tehdy měla nahrát, tu paní, to teda bylo husté. Takže mi řekla, že to není tak hrozné.
Obvodní doktorka Bedřichovi doporučila skvrnu po klíštěti sledovat a v případě jejího zvětšování si nechat předepsat antibiotika.
Katka prodělala borreliózu už v dětství, během života se jí vracely různé zdravotní obtíže. Doktorů navštívila tolik, že si to ani skoro nepamatuje.
Jiřině po diagnóze borreliózy předepsal praktický lékař postupně troje antibiotika. Problémy ale nezmizely úplně, proto zamířila na infektologii a neurologii.
Marcela dříve prodělala léčbu antibiotickými infuzemi. Po návratu příznaků už ale obdobnou léčbu nedostala, navíc se setkala s odmítnutím i u dalších specialistů.
Marcela poté, co jí standardní léčba antibiotiky pomohla, odjela do ciziny. Po nějaké době se ale příznaky vrátily a zhoršovaly. Přijela domů, aby se léčila. Po vyčerpání možností v rámci veřejného zdravotního systému zůstala už jen u soukromého lékaře.
Alena po absolvování několikáté antibiotické léčby zjistila, že se jí po dobrání léků vždy opět přitíží. Proto se rozhodla vyzkoušet alternativní medicínu.
Michal si pochvaloval setkání s infektologem, který se mu osobně věnoval, vysvětlil mu různá fakta o borrelióze a fungování imunitního systému, a tím ho zbavil obav.
Vojtěch pravidelně docházel na dialýzu, kde mu také diagnostikovali borreliózu. S přístupem doktorů byl spokojený, ačkoliv postrádal některé informace.
Lada se s borreliózou potýkala dlouhodobě a vyzkoušela standardní i alternativní léčbu antibiotiky a v určitém období se léčila v podstatě sama. Praktická lékařka jí v mnohém vycházela vstříc.
Michaela ani po užívání antibiotik necítila úlevu, krevní test navíc borreliózu nepotvrdil. Obíhala tedy různé další specialisty. Některé reakce lékařů pro ni byly velmi nepříjemné.
Jana během svého komplikovaného hledání úspěšné léčby několikrát navštívila i specializovanou infekční kliniku. Popsala nepříjemný zážitek během jedné z návštěv.
Pavel onemocněl borreliózou několikrát. Na základě informací z internetu i okolí pochyboval o tom, zda je nasazená antibiotická léčba dostačující.
Annu nejdřív doktorka přesvědčila, že flek na noze není borrelióza. Po zhoršování příznaků i po absolvování antibiotické léčby se obrátila na soukromého imunologa.