Petra vnímala problémy související s mozkovou mlhou jako velký zásah do života.
P: Když máte tu mozkovou mlhu, která vám úplně ovlivní všechno, emoce, myšlení, paměť, nemáte z ničeho radost, všechno je umělohmotné, svět je umělohmotný, vy se na všechno koukáte skrz nějaké něco, nejste vlastně přítomna toho přítomného okamžiku… Přitom to se prostě nedá popsat. Vy působíte úplně jakoby samozřejmě, ne, že se člověk přetvařuje, ale snaží se normálně fungovat. On to na vás nikdo nepozná. Do hlavy vám nikdo nevidí. A všichni řeknou: „Vypadáš dobře. Nic na tobě neshledávám.“ Ale když řekneš: „No, ale mně není moc dobře.“ – „To není možné, prosím tě, tobě není dobře?“ A ta hlava teda, ta je podle mě nejhorší. Protože to ovlivňuje ta mozková mlha a takové to psychické nepohodlí. To asi nejvíc ovlivňuje teda ten můj život, kdy nejsem schopná už číst knížky, nejsem schopná si nic pamatovat, nejsem schopná zorganizovat domácnost. Spoustu věcí. Nedokážu odpovědět dítěti mému, které má otázky ze základní školy, já nejsem schopná mu prostě odpovědět. Tak se začnete cítit méněcenně. „Co jsem to jako za matku?“ Pak vám to začne být jedno, už se smíříte s tím, že už to takhle bude navždycky. Prostě hrozné.
Tomáš N. neměl vážné psychické problémy. Znal ale případy lidí, kteří se s nimi potýkali a jejich propuknutí spojovali právě s onemocněním borreliózou.
Tomáš Ch. v souvislosti s borreliózou zažil epizody úzkosti a stavy, kdy byl bez chuti a vůle k jakékoliv aktivitě.
Mirka vnímala oproti dřívějšímu stavu ztrátu optimismu a úbytek šťastných emocí. Jako by byla najednou „citově plochá“.