Tomáš Ch. v souvislosti s borreliózou zažil epizody úzkosti a stavy, kdy byl bez chuti a vůle k jakékoliv aktivitě.
Tomáš CH.
- Věk v době rozhovoru: 44 let
- Věk v době diagnostikování: 45 let
- Absolvovaná léčba: standardní antibiotická, doplňková
Textová verze
T: Bylo tam k tomu ještě něco dalšího, nějaké další příznaky?
P: Takhle, fyzické asi ne, kromě té bolesti kloubů tak ne. Možná s psychikou, co si tak zpětně vybavuju, tak určitě jsem měl nějaké stavy úzkosti. Ale já jsem si to nikdy s tímhle nedával dohromady, protože občas to tak mám. Když se na to ale zpětně podívám, tak to v tu dobu bylo častější.
T: A to byste popsal jak, ty psychický projevy?
P: Těžko.
T: Ať už souvisely s tím nebo…
P: Strachy, různé, taková až skoro panická ataka. Ale myslím si, že to asi nebylo úplně až tak moc. Jsem se občas třeba v noci probudil a měl jsem takový divný pocit. Spíš jsem to míval i přes den. To se nedá moc poznat. Ale pozitivní na tom bylo to, že jsem si to nějak tak sám vysledoval a věděl jsem, že to přejde, že jsem měl takový… že jsem tam viděl to světlo vždycky na konci, že jsem věděl, že to je špatné, ale doufal jsem. A ono to opravdu… Nakonec jsem vždycky cítil takovou postupnou úlevu a věděl jsem, že zítra už to bude dobré.
T: V rámci přímo těch epizod? Když se vám tohle stalo…
P: Jo, jo, přesně.
T: Kdybyste to zkusil popsat teď, když se – vím, že to je nepříjemné, a omlouvám se, že vás k tomu navádím – zkusíte na to rozpomenout, tak jak byste to popsal někomu, komu byste chtěl to popsat, aby poznal, jestli má to samé, nebo jestli má něco jiného?
P: Těžko říct, opravdu, to vás napadají takové myšlenky… Jednak se tam prohloubí nějaká traumata z minulosti a člověk je v takovém stavu, že neví. A u mě jedna z těch věcí, když si to teďka vybavuji, tak je nechuť cokoli dělat, standardně ležíte na gauči, sedíte a nezvednete se, prostě to nejde.
T: A to bylo spíš dané psychicky?
P: Ano.
Další zkušenosti:
Tomáš N. neměl vážné psychické problémy. Znal ale případy lidí, kteří se s nimi potýkali a jejich propuknutí spojovali právě s onemocněním borreliózou.
Tomáš Ch. v souvislosti s borreliózou zažil epizody úzkosti a stavy, kdy byl bez chuti a vůle k jakékoliv aktivitě.
Aneta zažívala panické ataky, které se objevovaly čím dál tím častěji.
Mirka vnímala oproti dřívějšímu stavu ztrátu optimismu a úbytek šťastných emocí. Jako by byla najednou „citově plochá“.
Petr E. měl zkušenosti s tzv. mozkovou mlhou, která ovlivňovala jeho vnímání i prožívání. Tento stav trval celé měsíce, občas se však objevilo „projasnění“, v rámci kterého jako by mozek fungoval bez problémů a naplno.
Příznaky tzv. mozkové mlhyMáriu velmi omezovaly v běžném životě.
Petra vnímala problémy související s mozkovou mlhou jako velký zásah do života.
Psychické problémy Petrovi E. omezily kromě práce a vztahů i možnosti trávení volného času.
Jarda byl kvůli panickým atakám několikrát hospitalizován, na chvilku skončil i na psychiatrii.
Mária zažívala po vymizení příznaků mozkové mlhy velkou úlevu.
