Psychické problémy Petrovi E. omezily kromě práce a vztahů i možnosti trávení volného času.
P: Fakt, mě právě nebaví vůbec nic. Jediné co, se tak možná postarám o zahradu. Ale třeba i když jsem zkusil, když jsem třeba dřív chodil s… Nebo poslední iniciativa s koníčkem byla jakože thai box, ale tam zase jsem narazil na ten problém se zpracováváním, že ten trenér ukáže kombinaci, co máme udělat, a skončí a řekne: „Dělejte.“ A já nevím vůbec, co mám dělat, já si to nedokážu uchopit, ty kroky, ta mysl nefunguje. Takže zase ti lidi se na nás dívají jak na magora a řeknou právě: „Mysli, soustřeď se na to, dívej se.“ Ale prostě vy nemůžete, můžu se soustředit, jak chci, ale i když udržím tu pozornost… Ta pozornost jde udržet strašně obtížně, já když ji udržím, tak zase to nedokážu zpracovat. Takže to je prostě slepá ulice, s tím se fakt nedá dělat skoro vůbec nic. Nemůžete číst, zhoršeně, nemůžete moc poslouchat, pak ten kontakt s realitou je strašně znehodnocený, oploštělý.
Tomáš N. neměl vážné psychické problémy. Znal ale případy lidí, kteří se s nimi potýkali a jejich propuknutí spojovali právě s onemocněním borreliózou.
Tomáš Ch. v souvislosti s borreliózou zažil epizody úzkosti a stavy, kdy byl bez chuti a vůle k jakékoliv aktivitě.
Mirka vnímala oproti dřívějšímu stavu ztrátu optimismu a úbytek šťastných emocí. Jako by byla najednou „citově plochá“.