Jarda byl kvůli panickým atakám několikrát hospitalizován, na chvilku skončil i na psychiatrii.
P: Jsem začal mít panické ataky. Několikrát jsem si volal záchranku. Protože jsem nevěděl, co se děje. Měl jsem stavy, které bych přirovnal k infarktu. A různé takové třesy v těle. A prostě zase jsem byl hospitalizovaný na neurologii v nemocnici. Tam už jsem dostával akorát antidepresiva. V podstatě nevěděli zase, co se mnou. Dále jsem podstoupil lumbální punkci, která taky nic neprokázala. A co dál… Byl jsem poslán domů s tím, že je to psychosomatický problém.
T: A teda nasadili na to ta antidepresiva…
P: Ano.
T: … a něco dalšího na bolesti, nebo tak?
P: Nic.
T: Aha.
P: Ale dále jelikož se ty panické ataky stupňovaly, tak jsem končil na psychiatrii. Zase v nemocnici. Kde mi nabídli třítýdenní takový ten kurs. Jak bych to řekl… Prostě pro duševní zdraví, nebo něco takového.
Tomáš N. neměl vážné psychické problémy. Znal ale případy lidí, kteří se s nimi potýkali a jejich propuknutí spojovali právě s onemocněním borreliózou.
Tomáš Ch. v souvislosti s borreliózou zažil epizody úzkosti a stavy, kdy byl bez chuti a vůle k jakékoliv aktivitě.
Mirka vnímala oproti dřívějšímu stavu ztrátu optimismu a úbytek šťastných emocí. Jako by byla najednou „citově plochá“.