Dáša nezapomínala, že děti miluje.
Textová verze
T: Mám tu otázku, jak vy sama zvládáte ADHD svého dítěte?
P: Já to musím zvládat, já ho mám hrozně ráda. To je prostě on. Já mám ráda všechny svoje děti, ať už svoji dospělou dceru, která je vlastně ta biologická máma od (syna) a ta mě taky zlobí kolikrát a bude jí 32 let. Mám ráda svého syna, kterej bude mít 21 a taky mě dokáže vytočit, mám ráda (dceru) sedmnáctiletou, a mám ráda stejně (syna s ADHD) a svého vnuka, který má dva… Já to řeknu takhle, správná ženská si má uvědomit jednu věc, pravá máma: chlapa můžete vyměnit kdykoliv, jako přítele, manžela, kdykoliv. Ale děti svoje, ti ponesou dál nás v sobě. Až my tady jednou nebudeme, tak co po nás zbyde? Ty děti. A (syn) je součást v mém srdci, a právě proto mě trápí ta nejistota z budoucnosti. (Syn) jako každé jiné dítě, potřebuje mámu, potřebuje úplnou rodinu, on ji má.
T: A řekla byste, že to ADHD spíš zvládáte nebo spíš nezvládáte?
P: Ale tak jo, zvládáme, zvládáme. Jenom tam, kdyby nebylo to ADHD, ještě by se dalo zvládnout, ale je tam ta agresivita vůči mně, (dceři) a to už je potom, velmi špatné. Jako to ADHD se dá za určitých podmínek zvládnout, i když je to náročné, ale dá se to zvládnout.
Další zkušenosti:
Petr byl někdy překvapený, když srovnával své děti s jejich vrstevníky.
Alena si připadala neschopná, Michal to zvládal lépe.
Františku někdy zranilo, že byla její mateřská péče nedoceněná.
Podle Karly by rodiče měli pracovat na svých emocích.
Lenka bývala vyčerpaná.
Petr vnímal tlak od svých rodičů, jak má děti vychovávat.
Karla změnila svůj přístup k synovi.
Dáša nezapomínala, že děti miluje.
