Alena a Michal se ve výchově snažili táhnout za jeden provaz.
Textová verze
T: Jak ADHD ovlivnilo váš rodinnej život?
Alena: To ještě nevím. Můj život to ovlivnilo tak, že mám pocit, že jsem selhala jako rodič. Víc ne.
Michal: Je tam plno křiku, no plno křiku, protože on neposlechne, neposlechne, tak jako samozřejmě to klima není, když se na něj musí zakřičet, tak to není ideální. Jo, teď se ještě někdy i nepohodneme o tom, přístupu k němu, že se snažíme a myslím, že táhneme za jeden provaz, jo, ale mezi sebou máme teda nedohody, že si myslíme každej trošku něco jinýho, ale ve finále vždycky se smluvíme a fungujeme stejným způsobem, táhneme jakože, abysme říkali to samý pořád, nemůžeme říkat každej něco jinýho. Ale někdy si myslíme, že to má být jinak každý, že jeho chování, kdy je ta hranice. Já bych mu dovolil trošku víc, ovlivňovat tu rodinu v určitých konkrétních situacích, když už je to fakt jako za tou hranicí, a prostě nedat mu 50 příkazů během jednoho dne. Prostě 4-5, ale na těch trvat vždycky, aby byl důslednej režim. A jak už jednou něco řeknu, tak musím dbát vždycky na to, aby to dodržel. Vždycky. A teď to má třeba ke mně, že ví, že to musí dodržet. Ale já taky mockrát přehlídnu, co bych nechtěl přehlídnout, musím se jako přehlídnout, protože nemám energii, abych za ním šel a dohlížel na to, že to udělá. Jo, jakmile bych připustil, že to neudělá, tak příště už si z toho nebude zase nic dělat. Tak nesmím nikdy připustit, že když to řeknu, že to nedodrží. Ale maminka je s ním sama a má ještě dceru, když jsou spolu, tak nemá čas se mu věnovat tolik, a přece jenom tolik nedokáže brzdit v těch povelech, jakože se ho snaží nasměrovat, aby byl trošičku víc jako podle tý škatulky, jak by měl být. Ale pak není tak důsledná, aby mu to vždycky… No já to chápu, že nemůže být tak důsledná, protože nemůže mít tolik energie, aby ho pořád usměrňovala. Takže na tom se právě pořád domlouváme, já říkám míň těch příkazů, trošku mu dej víc jako prostoru, ale zase zároveň, kde je ta hranice.
Další zkušenosti:
Ivanu s manželem synovo ADHD stmelilo, ale vztah byl poznamenán vyčerpáním z péče.
Michaela si s manželem intenzivněji užívali vzácný volný čas.
Alena a Michal se ve výchově snažili táhnout za jeden provaz
Eva vysvětlovala, že pro dítě je špatné, když se rodiče nedokážou domluvit.
Hana připustila, že ADHD přispělo k rozchodu s manželem.
Pro Karlu byl největší oporou její muž.
Julie byla i přes rozdílné prožívání za manželovu podporu vděčná.
