Alena a Michal

Alena a Michal

Alena a Michal

  • Věk v době rozhovoru:  44 let

Manželé Alena a Michal mají dvě děti. Starší z dětí – desetiletý syn – má diagnostikované ADHD. Už v jeho čtyřech letech matka zpozorovala, že je jejich syn divočejší než jiné děti, tudíž ji diagnostika nijak nepřekvapila. Rodiče často slýchávaly stížnosti učitelek, že jejich syn zlobí, neposlouchá nebo tu a tam něco rozbije. Stížnosti na jeho chování pokračovaly i po nástupu na základní školu. V sedmi letech mu byla diagnostikovaná dyslexie a po dalších třech letech navštěvování specialistů i ADHD. Oba rodiče více či méně marně bojují se synovou tvrdohlavostí, nepozorností a hyperaktivitou a shodně se obávají mu o jeho diagnóze říct ze strachu, že ji bude využívat jako argument pro své chování. Mrzí je, že je syn kvůli hyperaktivitě vyčleněn z účastí na školních výletech a obávají se, že tím bude vyčleněn i z kolektivu. Zároveň ale mají strach, že se „chytí špatné party“ kvůli své touze po pozornosti, neposednosti a problémům rozeznat hranici mezi pouhou „klukovinou a průšvihem“.

Více o životě:

Ačkoliv manželé žijí spolu, Michal je přes všední dny pracovně mimo domov a společně tak tráví čas pouze o víkendech. Alena je tak přes týden na obě děti sama, z čehož vyplývají značné rozdíly ve vnímání situace oběma manželi. Přestože se Michal snaží být své ženě co největší oporou, vnímá, že je toho na jeho ženu příliš.

Alena nejvíce trpí nepřítomností manžela. Prožívá pocity selhání v důsledku toho, že ji syn nerespektuje, neposlouchá a ona cítí, že na výchovu nestačí. Přála by si, aby manžel v rámci práce tolik necestoval, trávil více času s rodinou a pomáhal ji s výchovou syna už jen proto, že otce syn poslouchá. Nedostatek respektu syna si vysvětluje vedením každodenních marných bojů ohledně učení, uklízení, oblékání se nebo i času ke spánku. Zároveň Alena také silně prožívá vztah obou sourozenců, který je poměrně negativní. Domnívá se, že syn na dvouletou sestru žárlí. Jeho zlobení a neposlouchání vnímá jako touhu odtrhnout její pozornost od mladší dcery zpět k němu. ADHD syna Alenu vyčerpává, nevidí na diagnóze žádná pozitiva a vyhlídek na budoucnost se spíš obává.

Michal situaci v rodině neprožívá tak těžce jako jeho žena. Sám potvrzuje, že ho syn poslouchá spíš než ji. Vysvětluje, že díky flegmatické povaze má na syna více trpělivosti v situacích, kdy mu má nějaké zadání vícekrát opakovat nebo když má trvat na splnění úkolu. Avšak častá umanutost syna, když si nenechá domluvit a zatvrzele neposlouchá, Michala rozrušuje také. Otec velmi oceňuje synovu inteligenci a zároveň pozoruje s věkem se zlepšující tendence syna, co se udržení pozornosti týče. Je přesvědčen, že ve výchově táhnou s manželkou za jeden provaz, ačkoliv si občas myslí, že Alena syna občas příliš zatěžuje úkoly. Na ADHD syna Michalovi přijde pozitivní jeho energičnost, kterou syn využívá ve sportovních aktivitách. Budoucnost vnímá pozitivně, věří, že se projevy syna budou časem zlepšovat. Zároveň v otázce budoucnosti věří v synovu inteligenci a empatii. 


Audio a video


Alena s Michalem měli zkušenost s učitelkou, která se bála brát jejich syna kvůli jeho nevyzpytatelnému chování na mimoškolní výlety.
Alena si připadala neschopná, Michal to zvládal lépe.
Alena si nevěděla rady.
Alena a Michal se ve výchově snažili táhnout za jeden provaz.