Julie byla i přes rozdílné prožívání za manželovu podporu vděčná.
Textová verze
P: Jak to poznamenává náš vztah? No, jako dost, no. Manžel naštěstí je ten, kdo to drží, svým způsobem, protože ta komunikace vzhledem k tomu, že syn vyžaduje tolik strašně moc času, tak jakdyby… Nehledě na to, že nehrozí dát ho někam k babičce nebo poslat ho na tábor. Takže my nikdy nemáme čas, kdy jsme jenom sami, takže to poznamenává náš vztah výrazně tím, že je strašně omezená komunikace, protože já samozřejmě strašně vykomunikovávám se synem a jinak ten rodinnej život je na takové té praktické hladině. A já si to vždycky jednou za čas uvědomím a pak se strašně snažím být na manžela roztomilá, jeho to zase nabije na nějakou dobu a zas nám to vydrží. Ono to prostě drží, můžu říct, že nám to fakt drží, protože já jsem taky takový utíkač, nebo vždycky jsem byla, vždycky se mi zdálo, že když uteču… To má vlastně syn, on to pobral ze mě nějak. Taky potřebuju utéct a potřebuju ten klid. A on pořád drží a jsem mu za to moc vděčná, za tu podporu. Sice on to tak nemá, on nemá to vcítění, on to tak nemá. Ti chlapi jsou prostě jinak stavění, on ještě měl takovou tvrdou tu výchovu, takže on prostě, ale nechává mě v tom, nestahuje mě z toho zpátky, neříká mně, že bych mu měla nařezat a byl by klid, takže to je to, co si myslím, že je strašně důležitý. Je to zatěžující pro tu rodinu celkově, i pro ty sourozence, ale musím si přihřát svoje mlíko, myslím si, že ta maminka to nese nejvíc, na těch svých bedrech, protože se dokáže do toho dítěte vcítit a snaží se mu pomoct. Myslím si, že trošku to jde mimo ty tatínky. Ono to možná není někdy úplně od věci a já se to určitě časem taky naučím, že mně bude úplně jedno nějaká dvojka z chování, že si to v sobě dokážu obhájit a dokážu to před tím synem obhájit, to si myslím, že se mně podařilo, že jsem mu to vysvětlila. I když stejně ta averze k tý škole trvá, v něm to teďka bude, to si nedovedu představit, jak to bude dál, ale nasadíme ty léky, tak doufám, že tím se to trochu zlepší. Každopádně celou rodinu to výrazně ovlivní. Ale musím říct, že si myslím, že v některých věcech nás to dost stmelilo.
Další zkušenosti:
Ivanu s manželem synovo ADHD stmelilo, ale vztah byl poznamenán vyčerpáním z péče.
Michaela si s manželem intenzivněji užívali vzácný volný čas.
Alena a Michal se ve výchově snažili táhnout za jeden provaz
Eva vysvětlovala, že pro dítě je špatné, když se rodiče nedokážou domluvit.
Hana připustila, že ADHD přispělo k rozchodu s manželem.
Pro Karlu byl největší oporou její muž.
Julie byla i přes rozdílné prožívání za manželovu podporu vděčná.
