Zvládání
OBSAH STRÁNKY
Zvládání ADHD
Pro studenty bylo ADHD většinou běžnou součástí života a přestože jim některé projevy tohoto onemocnění překážely, diagnózu obvykle přijímali. Simon říkal, že na ADHD není nic zvláštního ani strašného. Jirka vyprávěl, že jde o normální věc a on žije normální život, aniž by ho ADHD obtěžovalo.
Reakce na diagnózu
Velká část studentů si nepamatovala, kdy zjistili, že mají ADHD. K odborníkovi je obvykle přivedly projevy ADHD (viz. Projevy ADHD) nebo potíže ve škole. Podezření někdy vyslovili rodiče, jindy učitelé. Potvrzeno bylo nejčastěji při vyšetření v pedagogicko-psychologické poradně, u psychologa nebo psychiatra. Někteří se o tom, že mají ADHD, dověděli v poradně nebo ordinaci, jiní dostali srozumitelné vysvětlení od rodičů či pedagogů. Ty nejmenší děti dosud někdy problematice plně nerozuměly.
Studenti vnímali, že některým rodičům bylo líto, že tuto diagnózu obdrželi. Studenti tak vnímali, že se s ní muselo jejich okolí vyrovnat. Marcovi prarodiče odmítali, že by ADHD mohl mít. Blízcí jiných studentů to naopak přijali s klidem.
Studenti hovořili i o změně, kterou po obdržení diagnózy pozorovali u rodičů. Někteří vnímali od rodičů větší laskavost a trpělivost. Oceňovali také přizpůsobení ve škole. Podle některých se však pro ně nic nezměnilo, jen byla odhalena příčina jejich potíží. Pro mnohé odhalení této diagnózy přineslo další návštěvy odborníků a zahájení léčby.
Co pomáhalo
Někteří studenti vnímali, že ADHD zvládali dobře. Nejvíce jim pomohlo, když si projevy ADHD dokázali uvědomit a mohli s nimi dále pracovat. V rámci školy byli rádi za výhody a přizpůsobení, které jim pomohly se zvládáním školních nároků (viz Škola a vzdělávání). Pro některé byla přínosná léčba a psychologická péče nebo účast na skupinách (viz Léčba a odborná péče). Jiní oceňovali podporu svého okolí, hlavně rodiny, kamarádů nebo učitelů.
