Jakub měl potíže udržet pozornost, zamyslel se a informace mu utekly.

---

Jakub

• Věk v době rozhovoru:  18 let

• Zobrazit celý profil

Textová verze

P: Jsem strašně netrpělivej. Že člověk sedí na místě a přemýšlí nad čím a vlastně zapomene, kde je. Člověk si tak jako přemýšlí nad vším možným a zapomenete ne jenom na ten čas, ale úplně zapomenete třeba na hodině, na vteřinu se začnete soustředit na něco jinýho a jste mimo, absolutně mimo. Takže tak, no. To se mi stávalo, když jsem byl na gymplu, tak byla hodina matematiky, jo. Klasika prostě, něco se píše na tabuli a já jsem se na 5 vteřin zamyslel, podíval jsem se někam do pryč nebo něco a už jsem se nechytnul do konce hodiny, absolutně vůbec.

T: Taková ztráta orientace v čase a prostoru.

P: Jo úplně. Tohleto je prostě takový moje prokletí, že já když se nesoustředím prostě na něco, tak jsem mimo, totálně, vůbec nevím. Takže pro mě taková námaha jako duševní se prostě pořád soustředit pekelně na to, co dělám, no.

T: Takže je to teda o tý nepozornosti? 

P: Dost, no.

T: Ještě o něčem dalším?

P: Třeba, že člověk občas přemýšlí rychleji, než mluví, že jako toho chcete říct hodně, ale prostě nestíhá pusa. Tak o tom taky asi je to něco. Že třeba chcete se někoho na něco zeptat a teď řeknete jednu otázku a v polovině otázky se zaseknete, jakože odkážete na něco jinýho, a už se nevrátíte k té původní otázce. Takže tak tady o tom taky.

T: A poznáte to třeba nějak i na těle?

P: Na těle jako… Teď jak to myslíte? 

T: No, jestli je to i nějakej konkrétní pocit? Někde třeba v těle, když třeba tady ta nepozornost se děje nebo to zapomínání.

P: Nepozornost, to je něco, když si to představíte, tak jako kdybyste si rozostřil oči. Že se koukáte někam, ale není to očima, ale je to prostě v palici. V hlavě, no, že prostě nějak se rozsoustředíte a pak se zase dáte dohromady a ono už je to pryč všecko, už to nechytnete.