U Jirky se situace zlepšila jakoby kouzlem.
T: A myslíš, že se něco změnilo?
P: Jo.
T: Jo?
P: Jo.
T: A co?
P: Že jsem klidnější a už vybuchuju teda míň a je to vidět.
T: Jo?
P: Jo.
T: A co tomu pomohlo?
P: Těžko říct, nějaký kouzlo nebo já nevím.
T: A kdy se to změnilo teda?
P: Furt se to mění, rok od roku je to lepší.
T: Lepší?
P: No.
T: A vidíš na ADHD něco pozitivního? Něco, co je na tom dobrý?
P: Jo, vidím, určitě.
T: A co?
P: Že jsem takovej veselejší a je to lepší, nebo se víc směju a je mi líp.
T: Fajn. A jak to zvládáš to svoje ADHD?
P: Dobře.
T: Jo?
P: Jo.
T: Je něco těžkýho na tom?
P: Ne. Není.
T: Není?
P: Není.
T: Není?
P: Ne, vůbec.
T: Takže úplně v pohodě.
P: Ano.