Žofka si útvar v prsu nahmatala v době těhotenství, své potíže řešila s lékařem v těhotenské poradně, který ji odeslal na ultrazvukové vyšetření. Následně provedená biopsie potvrdila rakovinu prsu. Nejdříve podstoupila 8 dávek (4 plus 4) chemoterapie, po kterých byla provedena operace – ablace. Z důvodu komplikací při hojení rány začala radioterapie až 4 měsíce po operaci, celkem dostala 25 dávek. V současné době Žofka dokončuje biologickou léčbu Herceptinem. Stejně tak dostává hormonální léčbu, která ji uvedla do umělého přechodu, a po dobu 2 let dochází každých 28 dnů na injekci. Má naplánováno užívat Tamoxifen, pravděpodobně 5 let.
Více o Žofce
Žofka popisuje, že si v prsu nahmatala bouli, v té době byla těhotná a nenapadlo ji, že by se mohlo jednat o karcinom. Měla však obavy, zda bude moct kojit, proto se svěřila lékaři v těhotenské poradně, který ji odeslal na vyšetření ultrazvukem. Den před plánovaným vyšetřením porodila, i přesto ale na ultrazvuk dorazila. Následně byla provedena biopsie. Na výsledky čekala Žofka 3 týdny.
Poté co obdržela výsledky biopsie, které potvrdily diagnózu karcinom prsu, musela Žofka ihned přestat kojit. Její novorozené dceři tehdy byly 3 týdny. O 2 týdny později nastoupila na chemoterapii. Dostala celkem 8 dávek (4 plus 4) s 3týdenními rozestupy. Čtyři týdny po poslední dávce chemoterapie podstoupila chirurgický zákrok, při kterém byla provedena celková ablace prsu s odstraněním uzlin. Operační rána se jí nehojila dobře a plánované ozařování se tak posunulo, začalo až 4 měsíce po operaci. Celkem měla 25 dávek radioterapie, docházela každý den po dobu 5 týdnů. Po operaci začala paní Žofka docházet na biologickou léčbu Herceptinem, která trvala jeden rok, nyní ji čeká poslední dávka. Současně začala hormonální léčbu, která ji uvedla do umělého přechodu. Po dobu 2 let dostává hormonální injekce (s rozestupem 28 dnů), 5 let by pak měla užívat tablety Tamoxifen.
V době, kdy se u Žofky objevila rakovina, byla spokojená, říká, že si žila na obláčku. Diagnóza jí byla sdělena v šestinedělí, které popisuje jako velmi náročné, starala se jak o novorozené dítě, tak o starší dceru, která ještě neměla ani tři roky. Po chemoterapii byla hodně unavená, často jí bylo nevolno a měla zažívací potíže. Říká však, že chemoterapie nebyla tak hrozná, jak čekala, a dalo se to zvládnout. Ze všeho nejvíce jí trápila špatně se hojící jizva, která se začala rozevírat, přestože pečlivě dbala na to, aby postiženou ruku nezatěžovala.
Velkou oporou byla Žofce rodina, manžel a kamarádka. V současnosti je na rodičovské dovolené, po jejímž skončení by se ráda vrátila do zaměstnání.
Pacientům, kterým byla zrovna diagnostikována rakovina, by ráda vzkázala, ať se nebojí, že léčba není nic, co by nešlo zvládnout. Doporučila by jim, ať se nebojí vyhledat pomoc psychologa a také ať se před svým okolím nestydí projevovat emoce.
Audio a video
Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Souhlasím