Hana C.

• Věk v době rozhovoru: 48 let

• Věk v době obdržení diagnózy: 48 let

Karcinom byl u Hany C. objeven po preventivním mamografickém vyšetření. Následovala operace, při které jí byla odstraněna část prsa. Vzhledem ke komplikacím s hojením rány podstoupila další zákrok. Následovalo 32 dávek radioterapie a hormonální léčba. Následkem léčby se u ní vyskytly otoky ruky a zhoršení artrózy, kterou měla již dříve. V současnosti Hana C. znovu pracuje na plný úvazek.

Více o Haně C.

Hana C. byla po lékařské prohlídce u svého gynekologa odeslána na preventivní mamografické vyšetření, při kterém byl objeven malý útvar v prsu. Následná biopsie potvrdila diagnózu karcinom prsu. To pro ni znamenalo šok, protože očekávala, že se bude jednat o další z cyst, se kterými se již v minulosti potýkala.

Krátce nato podstoupila Hana C. chirurgické odstranění části prsu a dvou uzlin. Po operaci jí bylo hodně nevolno a zvracela. Rána se špatně hojila, a tak musela podstoupit další zákrok, při kterém byl do prsu umístěn drén. V té době také pečovala o svou matku, která byla nemocná. Jelikož nádor reagoval na hormony, ihned po operaci byla nasazena hormonální léčba. Následkem pooperačních komplikací došlo k posunutí radioterapie přibližně o jeden měsíc, celkem pak dostala 32 dávek ozáření. Radioterapii popisuje jako náročnou, vyskytly se u ní spáleniny a velká únava.

Již před stanovením diagnózy měla Hana C. problémy s artrózou, která se následkem léčby zhoršila. Také se u ní objevily lymfatické otoky – lymfedémy. V době léčby byla na nemocenské dovolené, po jejímž ukončení se vrátila na plný úvazek do zaměstnání. Do budoucna zvažuje žádost o invalidní důchod a změnu povolání, neboť její současná práce je namáhavá.

Hana C. říká, že měla štěstí, že byl nádor objeven brzy a že se jedná o typ, který jde dobře léčit. V době léčby jí pomáhali manžel, syn a dcera. Také jí prospívá o onemocnění mluvit s jinými lidmi, kteří si jím prošli. Překvapilo ji, kolik se v jejím okolí vyskytuje osob se stejnou nebo podobnou diagnózou, o kterých do té doby nevěděla.

Lidem, kterým byla diagnostikována rakovina prsu, by ráda vzkázala, že se s tím hlavně musejí srovnat sami a aby neházeli flintu do žita.

Audio a video

Pro Hanu C. bylo ozařování nepříjemné a časově náročné, oporou jí byl manžel, který ji doprovázel.
Pokud jde o ozařování, tak za prvé, nemít svého manžela, který mě tam denně vozil, tak bych to nedala. Abych já tam sama jezdila autem, nebo abych jezdila sanitkou, nebo já nevím, jak to funguje. Třeba padla ráno desátá hodina, já jsem chodila totiž až tak po obědě, a mě začalo tak brutálně bolet břicho. Už jenom třeba ta psychika. Nebylo to příjemné, když to bylo každý den. Už jenom to, že tam musíte jet. Musíte se oblékat. A fakt každý den. Ta kůže, prostě začalo to být bolavé. Potom ke konci jsem měla 7 ozařování, silnější zaměření jenom na tu operační ránu, a ta kůže to nedala. Bylo to spálené. Bolavé to bylo. Hodně nepříjemné. A třeba v té nemocnici byly fajn sestřičky. Jenom lidi, co tam leželi na pokojích a chodili na ozařování, tak tam mě trošku štvalo, že se tam chovali jako: „My tady ležíme, my máme přednost.“ Přitom tam jednou třeba přivezla sanitka paní – přijela tam chvilku po nás –, a saniťák vyběhával, aby ji vzali přednostně, že zase potřebovali jet jinam. No, tak to nestihla a pak tam chudák musela být do pěti hodin, než tam znova pro ni přijel. Tohle mě tam docela vytáčelo. Myslím si, že je jiné odběhnout si tamhle z lůžka o 2 patra níž, než když se tam ženete třeba 30 kilometrů. Tam jste teda čekali jak dlouho? Jak kdy. Někdy to bylo fofrem. Někdy se tam čekalo víc. V pátek třeba bývalo, že ti, co tam leží, tak dobře, já to chápu, že chtěli třeba jet domů. Ale pak jsme tam třeba čekali i 2, 3 hodiny. Bylo to takové už dlouhé. Kolik jste měla těch ozařování? Měla jsem ještě štěstí, že jsem to měla na ty svátky květnové. A na Velikonoce. Protože přece jenom ta kůže dostala třeba v tom dubnu 4 dny navíc volno. V květnu, jak byly ty svátky prvního a osmého, tak tam byl den navíc, kdy ta kůže měla šanci se trošku nějak zbrchat. To bylo hrozné, když pak máte tu jemnou kůži a po 3 dnech fakt úplně spálenou. Pak se to ještě hojilo jak dlouho, než se to úplně zahojilo. Radil vám někdo, jak třeba pracovat s tou spáleninou? Já ani nevím, co jsem tak jakoby já kde pobrala. Tak moc to ničím nemazat. Nic ani tak nějak nebrat, ono to prý rádo alergizuje s tím ozařováním. Koupila jsem si jenom jeden krém. Něco speciálního, s panthenolem, na tohleto ozařování, s tím jsem se mazala. Já se hojím dobře. Tak dali jsme to. Já jsem měla výhru fakt, že ten můj chlap mě tady nabral, přijel, jel do práce. Přijel, já nevím, v 1, vlezla jsem do auta, odvezl mě tam, přivezl domů. Nikdy jsem nemusela řešit, kde budu chodit, běhat. To bylo pro mě velké plus.

Hana C. si přijde po nemoci klidnější.
Člověk možná je takový nějaký klidnější trošku. Nevím, jak to říct. Tak já jsem nikdy nějak extra nevyžadovala, že to chci všechno teď hned a tak. Ale takový, spíš si říkám, ten klid, že ukáže až čas. Když tohle lidi řeknou, tak si myslí, že jim budu vykládat, co a jak. Ale já jim nemám co říct. Prostě ukáže čas, jak to bude, co bude dál. Trošku to bere člověk jinak teďka.

Hana C. už nemá tolik energie, jako měla, popisuje, že její tělo funguje jinak.
Máte nějaké dlouhodobé následky, kromě toho otoku? To ani tak ne, jako že dlouhodobý. Spíš nemám už takovou nějakou energii, jakou jsem měla předtím. Třeba dneska jsem si říkala v práci, už začala i pomalu slzička téct, že to asi nebudu dávat, tohle zaměstnání. Ale jako dlouhodobý. Ten otok taky není pořád. To tělo reaguje, zrovna jak vám je. To je pokaždé jiné. Jako následky, to ne. Jenom nejsem úplně tak, jako jsem byla předtím. Ale zase to máte o rok dál. Člověk zestárnul. A taky to tělo funguje jinak.

Muž Hany C. zvládl finančně zajistit rodinu během jejího onemocnění.
Měla ta nemoc nějaké finanční následky? Když jste na nemocenské, tak máte hned menší výplatu. Ale já teda, zaplať pánbůh, mám manžela, který dělá u takového spolku, kde tu výplatu trošičku mají. Sice přišla jsem. Ale díky tomu jsem si mohla dovolit prostě být nemocná. Museli jste nějak sahat na svoje úspory? Úspory, to jakoby nevím. Jak bych to řekla. Doteďka člověk budoval, měl malé děti, takže nemůžu říct, že mám nějaké úspory. Ale prostě přežili jsme to v pohodě. Nebo spíš taky ještě bych řekla, že plat u České pošty, když chodíte do práce a když jste pak doma na nemocenské, to až tak velký rozdíl není.