Íja

• Věk v době rozhovoru: 47 let

• Věk v době obdržení diagnózy: 33 let

Íje bylo 33 let, když jí lékaři poprvé diagnostikovali karcinom prsu. V prsu si nahmatala bulku, která byla na mamografu identifikována jako zhoubný nádor. Léčba se skládala z částečné operace prsu, odejmutí 12 uzlin, chemoterapie, hormonální léčby a následného odebrání vaječníků a dělohy. V důsledku léčby se u ní objevila osteoporóza, neuropatie a poškození štítné žlázy. Dále jí v průběhu let byla operována štítná žláza a nosní přepážka. V roce 2012 začala mít problémy se zády, které byly zapříčiněny gangliogliomem, z tohoto důvodu podstoupila další operaci s vážnými vedlejšími účinky, které Íju na půl roku upoutaly na lůžko, a chemoterapii. Od té doby se léčí na neurologickou diagnózu, těžkou mízní lézi zadních míšních vazů. Roku 2017 byl potvrzen nález i v jejím druhém (levém) prsu, který jí musel být odoperován. Nyní bere chemoterapii a v budoucnu se chystá na rekonstrukci prsu.

Více o Íje

První podezření pojala Íja, jakmile si v prsu nahmatala bulku. Při ultrazvukovém vyšetření se nález nepotvrdil. Za měsíc šla ještě na mamograf, kde jí lékař řekl, že se jedná o nádor, což podpořila i biopsie.

Íja byla operována do 3 měsíců od sdělení diagnózy, následovala chemoterapie (6 dávek po 3 týdnech) a injekční hormonální léčba. Léčba pokračovala ozařováním, které začalo po 3 měsících. V roce 2005 podstoupila operaci – odstranění vaječníků a dělohy. Paní Íja měla po léčbě řadu vedlejších účinků. Vlivem hormonální léčby jí začala osteoporóza, následkem ozařování se jí snížila funkce štítné žlázy. V roce 2006 podstoupila odstranění štítné žlázy.

Íja byla celkem rok na nemocenské, následně s ní byl rozvázán pracovní poměr. Ona sama si zažádala o plný invalidní důchod, především kvůli neurologickým komplikacím. Ten jí byl přidělen a pobírá ho i v současnosti. Využila rovněž i finanční pomoc od Dobrého anděla.

Roku 2012 se u Íji objevily první problémy s páteří. Opakovaně byla vyšetřena magnetickou rezonancí, která odhalila cysty mezi 7. až 8. hrudním obratlem a útvar mezi 5. a 6. obratlem. Jednalo se o gangliogliom, Íja musela podstoupit operaci, po které se jí do 4–5 hodin objevily tak silné vedlejší účinky, že byla upoutána na lůžku a půl roku strávila na LDN, kde se snažila rehabilitovat a znovu se naučit chodit. Ve cvičení pokračovala i doma a hodně plavala. Posléze byla přijata do rehabilitačního ústavu.

Po 13 letech od prvního onemocnění byly Íje na kontrolním mamografu zjištěny stíny (roku 2016) a po následném ultrazvukovém vyšetření (roku 2017) byl odhalen zhoubný nádor v druhém (levém) prsu. Následovalo genetické vyšetření, nicméně genetické predispozice nebyly zjištěny. Druhý prs jí byl odstraněn a odebrána byla i sentinelová uzlina. Operace proběhla v pořádku a Íja si chválila, jak se od prvního zákroku zlepšily možnosti medicíny, což se projevilo i během rekonvalescence. Po operaci bere chemoterapii ve formě tablet (2 týdny a týden pauza; celkem 6–8 dávek). Ty vysušují její kůži, způsobují nespavost a časté krvácení z nosu. Je plánováno i ozařování a hormonální léčba. Pokud to bude možné, chce podstoupit rekonstrukci prsu.

Druhou léčbu absolvovala u stejného onkologa. Během ní cítila větší otevřenost ze strany lékařů, nechávali totiž rozhodnutí víc na ní, což Íje vyhovuje. V současné době chodí na pravidelné kontroly na onkologii, gynekologii a neurologii. Z kontrol má vždy strach, ale snaží se o nich nemluvit a nemyslet na ně.

Za nejhorší dlouhodobý následek Íja považuje osteoporózu a neuropatii, která má negativní dopady na chůzi.

Íja si váží podpory, které se jí od manžela a syna dostalo a dostává. Zároveň si váží i lékařů, v jejichž péči je již 13 let, a zároveň věří, že se o ni starají, jak nejlépe mohou.

Ženám, které onemocněly, by chtěla Íja vzkázat, ať bojují a nevzdávají se. Měly by myslet na to, že diagnózou rakovina život nekončí a na světě je spousta lidí, kteří jsou na tom ještě hůř. Sama se řídí tím, že dokud žije, není to tak hrozné a může bojovat. Radí, ať jsou ženy aktivní a vyhledávají si informace.

Audio a video

Íje při operaci otevřeli jizvu po císařském řezu, i když pro ni byla rekonvalescence z operace fyzicky náročná, vše se dobře zahojilo.
Tu hormonální léčbu jste měla rok a pak jste se rozhodla pro odstranění vaječníků a dělohy. Víceméně mi to tenkrát tak nějak nařídili. Aha. Vaječníky určitě, dělohu už dobrovolně. S tím, že když mi vysvětlili, že prostě když budu brát hormonální léčbu, mohla bych tam mít nějaké nádory, tak jsem souhlasila i s tu dělohou. Jaké to pro vás bylo, co jste cítila? Co vám běželo hlavou? Protože už jsem porodila císařem, tak jsem to břicho měla jednou rozpárané a oni mě vysvětlili, že to nebudou dělat nějakou hysteroskopií, ale že mi to břicho rozřežou znova. Udělali mi to dobře. Udělali mi to v podstatě v tom místě, kde jsem měla toho císaře. A vím, že bylo velice náročné se z té operace vzpamatovat. Byl to hodně fyzický problém, že to dlouho trvalo, ale zase zahojilo se to dobře všechno. A zase to, že člověk se musel starat o toho kluka a už neměl moc čas přemýšlet, jestli u toho bude na tom nějak hůř nebo něco, nebo jestli bude něco míň, když už teda bude v tom přechodu. Nedalo se nad tím přemýšlet.

Íje musel být Tamoxifen vyměněn za Arimidex.
Bylo mi vysvětleno, že vaječníky to utlumí, ale že vzhledem k tomu, že budu mít ještě hormonální léčbu dalších 5 let, tak by i ta děloha mohla být potom nějaká špatná. Takže odstraníme dělohu i vaječníky. V roce 2005 jsem podstoupila kompletní gynekologickou operaci. A v důsledku té gynekologické operace jsem potom dostala hormonální léčbu v lécích. Nejdřív jsme zkusili Tamoxifen, tam se ale u mě objevily docela alergické reakce, otoky nohou a měla jsem i otoky obličeje a rtů. Proto paní doktorka změnila lék a dala mi Arimidex. Ten jsem brala 5 let. Bohužel se ale u toho objevily vedlejší účinky, silná osteoporóza, která musela být potom léčena. A bolesti kloubů, ty se ale daly vydržet.

Íja nastoupila do pracovní neschopnosti po ukončení mateřské, kvůli dalším zdravotním potížím se do práce už nevrátila a je v invalidním důchodu.
Byla jsem doma a starala se o kluka. Čerstvě jsem ukončila mateřskou. A víceméně i kvůli tomu, že jsem byla tolik nemocná, tak už mě zpátky do práce ani nechtěli, takže jsem byla na nemocenské. Rok na nemocenské a potom mi dali invalidní důchod. Člověk se z té nemoci nejdřív snažil dostat, jenomže ony se v podstatě na to nabalovaly další a další zdravotní problémy. Takže jsem si víceméně uvědomila, že fyzicky nějakou práci nedám. A že můžu být ráda za to, že jsem se mohla věnovat synovi, snažit se mu dát to, co šlo.

Íja se bála, že bude méně žena, ale postupně se s odstraněním prsa smiřovala
Ovlivnilo to onemocnění nějak vás jako ženu? Možná poprvé trošku jsem si tyhle otázky kladla. Ale to jsem si kladla mezi sebe. Jako sama se sebou. Trošku. Možná trošku jo. Co jste si kladla za otázky? Bála jsem se, jestli nebudu jako míň žena, ale teď už ne. K čemu jste dospěla tenkrát, když jste si to tak kladla? Že to je jenom na mně, jestli i mě to nějak ovlivní, nebo ne. Když si já sama řeknu, že jsem žena pořád, tak budu. Ale chvilku to trvalo.

Íje díky pravidelným kontrolám objevili nový výskyt onemocnění.
Mezitím jsem pravidelně chodila na nějaké ty preventivní kontroly ohledně toho prsu. Vždycky to bylo v pořádku. V roce 2016 na jaře jsem tam byla, to už na mamografu objevili stíny, ale prostě žádný útvar, nic. Paní doktorka na onkologii na to řekla, že je možné, i když jsou tam trošičku cysty, tak ty cysty můžou způsobovat ty stíny. Takže jsme se domluvily, že uděláme preventivní kontrolu, jenom sono, za 8 měsíců. Byla jsem tam v prosinci 2016 a opět se tam ukázaly jenom zase ty cystičky, nic jiného. A dokonce se ty cysty i zmenšily. Takže jsme se domluvili už na dalším mamografu, který bude v srpnu 2017, a mezitím, i když člověk se kontroluje, pořád jsem neviděla nic špatného. A šla jsem tam v tom srpnu 2017 a to už na tom mamografu byl vidět nějaký útvar. Vlastně v podstatě, i když už se jednalo i o druhou stranu, druhý prs. A udělalo se sono. Na tom sonu to bylo trošku takové složitější, protože ani paní doktorka sama to nemohla skoro 10 minut najít. Po těch 10 minutách se jí to podařilo a povídá: „Hm, tam už něco je a myslím si, že tam jsou dokonce 2 útvary.“ Takže jsme se domluvily, že mě objedná na biopsii. Ta byla za týden.