Kateřina

Věk dítěte v době rozhovoru: 4 roky
Věk dítěte v době diagnostikování nemoci: 6 týdnů
Věk rodiče v době rozhovoru: 33 let

Kateřina je matkou čtyř dětí, avšak žije se svými dvěma nejmladšími dětmi – dcera 9 let a syn 4 roky. Jejímu nejmladšímu synovi byla před 6 týdny diagnostikována epilepsie. První náznaky synovy epilepsie měly podobné projevy jako nočních děsů, avšak 14 dní nato bylo provedeno vyšetření EEG a magnetická rezonance, kdy právě magnetická rezonance potvrdila, že se v mozku nachází ložisko. Kateřinin syn nyní užívá léky, záchvaty u něj přetrvávají a léčbu navíc ještě k tomu komplikuje cukrovka. V současné době syn čeká na hospitalizaci, kde budou seznámeni s dalším postupem léčby.

Příběh Kateřiny

Kateřina žije se svými dvěma nejmladšími dětmi, její další dvě děti žijí s otcem. Nejmladší, čtyřletý syn má 6 týdnů diagnostikovanou epilepsii. První náznak epilepsie se u něj projevil tak, že se syn v noci probudil s rozšířenými zorničkami a křičel. Kateřina zmiňuje, že viděl věci, které v jeho pokoji nebyly. Okamžitě zavolala jeho pediatričce, kterou napadlo, že by se mohlo jednat o noční děsy. Nicméně se to začalo dít i ve dne, proto je lékařka objednala na vyšetření, které se konalo za 14 dní. První záchvat se od ostatních velmi lišil. Syn nyní během záchvatu nemůže mluvit a má křeče.

Záchvaty trvají zhruba v délce 8 až 12 minut a dochází i k pokousání jazyka. Před prvním záchvatem si Kateřina všimla, že její syn je unavenější a malátnější, ale připisovala to spíše neurologickému problému. Vyšetření EEG (jak klasické, tak video-EEG) neukázalo žádné abnormality, ale magnetická rezonance potvrdila, že se v mozku nachází ložisko. Synovi byly nasazeny léky. Záchvaty nyní stále přetrvávají a navíc léčbu komplikuje cukrovka. Když byly synovi dva roky, tak lékaři na základě vyšetření EKG zjistili, že má prodloužený QTc interval (interval dle rychlosti pulzu), který u něj vyvolal cukrovku, a předepsali mu inzulinovou pumpu.

Po záchvatu syn okamžitě usne, protože jej jako takový velmi vyčerpá. Navíc se mu sníží hladina cukru, proto jej Kateřina musí následně doplnit. Nyní se synem čekají na plánovanou hospitalizaci, kde se bude konat neurologické konzilium, od nějž se dozví, jak bude léčba pokračovat dále.

Kateřina onemocnění jejího syna vnímá jako velký zásah do života. Nyní už to nahlíží s větším nadhledem. Cukrovku chápe jako horší onemocnění, bere ji jako nevyzpytatelnou oproti epilepsii. S epilepsií se setkala u své nevlastní matky, se kterou i sdílela informace.

Kateřinina devítiletá dcera dává na svého bratra pozor. Syn si rád hraje s legem a stavebnicemi, zajímá se o dinosaury.