Zpět na Sociální služby

Kateřina měla zkušenost s azylovým domem.


Kateřina

  • Věk dítěte v době rozhovoru: 4 roky
  • Věk dítěte v době diagnostikování nemoci:  6 týdnů
  • Věk rodiče v době rozhovoru:  33 let

Textová verze


P: Situace byla v té době složitá i tím, že mě pán, který mně pronajímal byt, okradl úplně o všecko, i o aktovku dceři do školy. Teď momentálně jsem s malým v azylovém domě, začínám úplně od začátku, nemám vůbec nic a snažím se to nějak zvládnout. Ale vždycky ta pomocná ruka se, v uvozovkách, hodí.

T: Takže teď bydlíte u rodičů, nebo v tom azylovém domě? Jestli sem to dobře pochopila…

P: V azylovém domě s tím, že k rodičům chodím na návštěvu za dcerou, za tou 9letou

T: Vy v tom azylovém domě můžete být maximálně…

P: Maximálně 12 měsíců.

T: Jak to vidíte dál?

P: Já teď momentálně nevím, vzhledem k tomu, že čekám, jestli mi schválí příspěvek na péči. Vůbec si nedokážu představit, jak jít dál. Protože do práce jít nemůžu, musím ho mít pořád na očích. A situace je taková, že člověk fakt neví.


Další zkušenosti:

Eva měla dobrou zkušenost s ranou péčí.

Jiřího syn využíval odlehčovací služby, ale překážkou byla velká vzdálenost od místa bydliště.

Kateřina měla zkušenost s azylovým domem.

Katka hovořila o tom, proč psychologa vyhledala a jak jí pomáhá.

Irena oceňovala, když jí psychologové nabídli podporu. Měla zkušenost i s konstelacemi.

Jarek hovořil o své dobré zkušenosti s terapeutkou s psychosomatickým přístupem.

Martin Král hovořil o tom, proč psychologa nevyhledal.

Míšapodhradí vnímala, že sezení s psychiatričkou nenaplňovalo její očekávání.

Míšapodhradí popsala, jakým způsobem využívají služby neziskové organizace pro lidi s epilepsií.