Zpět na Sociální služby

Míšapodhradí vnímala, že sezení s psychiatričkou nenaplňovalo její očekávání.


Míšapodhradí

  • Věk dítěte v době rozhovoru: 18 let
  • Věk dítěte v době diagnostikování nemoci:  11 let
  • Věk rodiče v době rozhovoru:  44 let

Textová verze


T: Vyhledala jste vy sama odbornou pomoc?

P: Já jsem nevyhledala odbornou pomoc. Nebo respektive vyhledala, ale ne potom, co dceru odoperovali. Já jsem byla u psychologa jednou, nebo asi dvakrát, ale to bylo předtím, než ji operovali. To spíš bylo takové, že už jsem měla pocit, že jsem strašně těžká, že je na mě navalených strašně moc věcí najednou. Ale nebylo to jenom o té dceři. Protože v té době jsme zjistili, nebo nám řekla ta doktorka, že je epileptička i ta starší dcera. Do toho ona dodělávala školu, pak neudělala maturitu, můj bývalý mi nechal nějaké finanční problémy, takže to fakt byla hromada věcí, které se ale nedaly rozdělit a musely se nějak řešit. Nedalo se to ale vyřešit takhle, že jste jenom luskla prstem. A do toho dcera. Takže tenkrát jsem jela k psycholožce, nebo spíš psychiatrovi, ne k psycholožce, ale k psychiatrovi, a čekala jsem, že mě vyslechne, jak je to v takových těch filmech, že vám dává rady. Tak jsem očekávala nějaké rady, a ona na mě jako koukala, krčila rameny a říkala: „No, to není jednoduché.“ A tak jsem měla takový pocit, že ona má nějaké větší starosti než já. Tak jsem pak šla ještě na jedno sezení. A pak už jsem tam nikdy nešla. Zjistila jsem, že si radši dokážu pomoct sama tím, že my jsme třeba fakt v pátek odjeli, vrátili jsme se v neděli a jeli jsme celá rodina na ten šerm. Spali jsme ve stanu, na kožešinách. Je teda pravda, že i tam měla dcera epileptický záchvat, ale zase na druhou stranu jich tam neměla tolik, ona tam byla v takové zvláštní pohodě. Tam ji znají od malička a berou ji takovou, jaká je, ona s nimi vyrůstá, takže nikdo se nad ni nevyvyšuje. Každý má nějaké svoje bolístky, ale všichni s ní nějak fungovali, takže tam to bylo v pohodě. A to mi dávalo sílu, ne ta psychiatrička, ale tyhlety věci.

T: Takže to byla psychiatrička?

P: Psychiatrička. Protože ona mi tenkrát vnucovala i nějaké léky na nervy, a to psycholog myslím nepíše.

T: Ne.

P: Takže to byla psychiatrička.


Další zkušenosti:

Eva měla dobrou zkušenost s ranou péčí.

Jiřího syn využíval odlehčovací služby, ale překážkou byla velká vzdálenost od místa bydliště.

Kateřina měla zkušenost s azylovým domem.

Katka hovořila o tom, proč psychologa vyhledala a jak jí pomáhá.

Irena oceňovala, když jí psychologové nabídli podporu. Měla zkušenost i s konstelacemi.

Jarek hovořil o své dobré zkušenosti s terapeutkou s psychosomatickým přístupem.

Martin Král hovořil o tom, proč psychologa nevyhledal.

Míšapodhradí vnímala, že sezení s psychiatričkou nenaplňovalo její očekávání.

Míšapodhradí popsala, jakým způsobem využívají služby neziskové organizace pro lidi s epilepsií.