Katka hovořila o tom, proč psychologa vyhledala a jak jí pomáhá.
Katka
- Věk dítěte v době rozhovoru: 2 roky
- Věk dítěte v době diagnostikování nemoci: půl roku
- Věk rodiče v době rozhovoru: 29 let
Textová verze
P: Mám svého psychologa, tam jsem začala chodit nějak potom, co se malé rozjela tady ta epilepsie, začalo tady to naše nemocniční kolečko a tady to všechno řešení. Tak jsem si našla psychologa, protože jsem věděla, že už to sama nezvládám.
P: Hrozně mi to pomáhá, chodím tam jednou za 14 dní a vždycky to nějakým způsobem probereme. Díky tomu si na to udělám i jako jiný náhled, na celou situaci, a hodně mi to pomáhá, určitě jo. Chodím teda k chlapovi, původně jsem chtěla chodit k ženské, ale i kamarádky, které s tím už měly zkušenosti přede mnou, s chozením k psychologovi, tak říkaly, že u toho chlapa se cítily líp. Nakonec jsem to zkusila a jsem hodně spokojená. Takže je to takové. A jsou věci, o kterých nechcete mluvit s rodinou, abyste je nezatěžovali, a tam je řeknete, člověku se uleví hodně. Ale vlastně i s psycholožkou té malé jsem mluvila. Takže kdybych měla možnost pro ni tady toho psychologa, tak si myslím, že i s ní se dá.
Další zkušenosti:
Eva měla dobrou zkušenost s ranou péčí.
Jiřího syn využíval odlehčovací služby, ale překážkou byla velká vzdálenost od místa bydliště.
Kateřina měla zkušenost s azylovým domem.
Katka hovořila o tom, proč psychologa vyhledala a jak jí pomáhá.
Irena oceňovala, když jí psychologové nabídli podporu. Měla zkušenost i s konstelacemi.
Jarek hovořil o své dobré zkušenosti s terapeutkou s psychosomatickým přístupem.
Martin Král hovořil o tom, proč psychologa nevyhledal.
Míšapodhradí vnímala, že sezení s psychiatričkou nenaplňovalo její očekávání.
Míšapodhradí popsala, jakým způsobem využívají služby neziskové organizace pro lidi s epilepsií.
