Zpět na Sociální služby

Katka hovořila o tom, proč psychologa vyhledala a jak jí pomáhá.


Katka

  • Věk dítěte v době rozhovoru: 2 roky
  • Věk dítěte v době diagnostikování nemoci:  půl roku
  • Věk rodiče v době rozhovoru:  29 let

Textová verze


P: Mám svého psychologa, tam jsem začala chodit nějak potom, co se malé rozjela tady ta epilepsie, začalo tady to naše nemocniční kolečko a tady to všechno řešení. Tak jsem si našla psychologa, protože jsem věděla, že už to sama nezvládám.

P: Hrozně mi to pomáhá, chodím tam jednou za 14 dní a vždycky to nějakým způsobem probereme. Díky tomu si na to udělám i jako jiný náhled, na celou situaci, a hodně mi to pomáhá, určitě jo. Chodím teda k chlapovi, původně jsem chtěla chodit k ženské, ale i kamarádky, které s tím už měly zkušenosti přede mnou, s chozením k psychologovi, tak říkaly, že u toho chlapa se cítily líp. Nakonec jsem to zkusila a jsem hodně spokojená. Takže je to takové. A jsou věci, o kterých nechcete mluvit s rodinou, abyste je nezatěžovali, a tam je řeknete, člověku se uleví hodně. Ale vlastně i s psycholožkou té malé jsem mluvila. Takže kdybych měla možnost pro ni tady toho psychologa, tak si myslím, že i s ní se dá.


Další zkušenosti:

Eva měla dobrou zkušenost s ranou péčí.

Jiřího syn využíval odlehčovací služby, ale překážkou byla velká vzdálenost od místa bydliště.

Kateřina měla zkušenost s azylovým domem.

Katka hovořila o tom, proč psychologa vyhledala a jak jí pomáhá.

Irena oceňovala, když jí psychologové nabídli podporu. Měla zkušenost i s konstelacemi.

Jarek hovořil o své dobré zkušenosti s terapeutkou s psychosomatickým přístupem.

Martin Král hovořil o tom, proč psychologa nevyhledal.

Míšapodhradí vnímala, že sezení s psychiatričkou nenaplňovalo její očekávání.

Míšapodhradí popsala, jakým způsobem využívají služby neziskové organizace pro lidi s epilepsií.