Zpět na Sociální služby

Eva měla dobrou zkušenost s ranou péčí.


Eva

  • Věk dítěte v době rozhovoru: 4 roky
  • Věk dítěte v době diagnostikování nemoci:  1,5 roku
  • Věk rodiče v době rozhovoru:  36 let

Textová verze


T: Jakou jste dostali pomoc nebo podporu od okolí, ať už od rodiny, nebo od přátel?

P: Pro nás ze začátku byla největší pomoc, když jsme se se synem dostali do rané péče. Musím říct, že tam nám paní hodně takhle pomohla. V podstatě i nám jako rodičům. Psychicky, dá se říct. Nebylo to jenom o těch lékařích, o té nemocnici, ale trošku něco jiného. A vlastně zjistíte tam pak, že se s tím potýká více lidí. Umožňují ve větší míře setkávání takhle těch rodičů postižených dětí. Takže pro nás to byl asi největší přínos pro syna – ta raná péče.

T: A jste v kontaktu ještě s nějakými jinými organizacemi, které se věnují této diagnóze?

P: Ne.


Další zkušenosti:

Eva měla dobrou zkušenost s ranou péčí.

Jiřího syn využíval odlehčovací služby, ale překážkou byla velká vzdálenost od místa bydliště.

Kateřina měla zkušenost s azylovým domem.

Katka hovořila o tom, proč psychologa vyhledala a jak jí pomáhá.

Irena oceňovala, když jí psychologové nabídli podporu. Měla zkušenost i s konstelacemi.

Jarek hovořil o své dobré zkušenosti s terapeutkou s psychosomatickým přístupem.

Martin Král hovořil o tom, proč psychologa nevyhledal.

Míšapodhradí vnímala, že sezení s psychiatričkou nenaplňovalo její očekávání.

Míšapodhradí popsala, jakým způsobem využívají služby neziskové organizace pro lidi s epilepsií.