Monča

• Věk v době rozhovoru:  15 let
• Věk v době diagnostikování nemoci: 7 – 9 let

Monča svůj první záchvat dostala na prvním stupni základní školy. Od té doby užívá léky a má dobrou prognózu, že by epilepsie mohla postupem času odeznít.

Příběh Monči

Epilepsii Monče diagnostikovali na prvním stupni základní školy. Svůj první záchvat dostala ve školní družině. Byla převezena záchrannou službou do nemocnice, podstoupila vyšetření a od té doby užívá antiepileptika.

Monče byl na začátku předepsán jeden druh antiepileptika, ale v souvislosti s dospíváním nastala potřeba lék změnit. Se změnou léku se objevily i záchvaty.

Průběh svých záchvatů si Monča nepamatuje. Většinou jí sděluje okolí, co se dělo. Během záchvatu je schopna vykonávat nějakou činnost, ale není si toho vědoma. Po odeznění je velmi unavená a malátná. Záchvaty jsou vyvolány nízkým tlakem např. před menstruací a blikajícími světly, proto omezila i sledování videí na mobilu.

Monča o epilepsii řekla svým spolužákům na základní škole a nyní i na střední škole. Přijali to dobře. Občas se jí na něco ohledně epilepsie ptají a zjišťují, jaká se s tímto onemocněním pojí omezení. Monča je ráda, že o její nemoci spolužáci ví a také že byli seznámeni s  tím jak poskytnout první pomoc. Nosí náramek, který jí nechali udělat rodiče, kde má napsáno své jméno, datum narození a údaj o tom, že má epilepsii. Tuto informaci má také uvedenu na kartičce zdravotní pojišťovny.

Monču trápí, že nemůže jít sama plavat kvůli rizikům spojeným s případným záchvatem. Nechodí také na túry do hor kvůli změně tlaku, který jí epilepsii vyvolává. Monča závodně tancovala, a kvůli častějším záchvatům musela přestat. Nesmí se příliš zatěžovat ani při tělocviku ve škole.

Dětem nemocným epilepsií Monča vzkázala, ať nepropadají zoufalství a bojují, protože je důležité neztrácet naději na uzdravení. Lidem, kteří mají ve svém okolí někoho s epilepsií, doporučuje, ať se nebojí ptát a zjistí si, jak mohou při záchvatu poskytnout první pomoc.

Audio a video