David K. začal brát léky na lepší soustředění.
Textová verze
T: Taky mě vlastně napadlo, teďkom ještě v souvislosti s tou nemocnicí, jestli bereš nějaký léky?
P: No, myslím, abych se víc soustředil.
T: Ještě jednou promiň?
P: Abych se víc soustředil ve škole.
T: Jo bereš léky na soustředění. No a jak to funguje?
P: Teď.
T: A jak dlouho je bereš?
P: Týden a 2 dny.
T: Takhle krátce? A v čem pozoruješ tu změnu?
P: Že se trošku víc soustředím, když něco píšu, nebo něco čtu.
T: Takže to zabírá? Hele a myslíš, že to má i nějaký třeba účinky, který jsou blbý?
P: Ne.
T: Takže teď mluvíš o tom, že ti to pomáhá a já se, víš, jestli jako to třeba má i něco co, co by nebylo příjemný.
P: Spíš ne.
T: A to se normálně polyká?
P: To zapíjím.
T: Jo, a není to hnusný?
P: Trošku, když to dám do pusy.
Další zkušenosti:
Jirka po zjištění diagnózy navštívil více lékařů, pravidelně docházel na psychiatrii.
Ondrova léčba spočívala hlavně v medikaci.
Matyáš chodil k psycholožce rád.
Pro Lucii byla u psychologa zásadní důvěra.
Oli u psycholožky trénoval soustředění.
David K. začal brát léky na lepší soustředění.
David S. byl v zařízeních ústavního typu několikrát.
Simon se v psychiatrické léčebně necítil v bezpečí.
Jirkovi pomáhalo navštěvovat skupinu pro děti s ADHD.
