Zpět na Léčbana téma

David S. byl v zařízeních ústavního typu několikrát.


David S.

  • Věk v době rozhovoru:  let

Textová verze


T: Byl jsi někdy hospitalizován? V nějaké nemocnici?

P: Jo. 

T: Hm. A řekneš mi o tom něco, jaké to tam bylo?

P: Tak aspoň čtyřikrát. Plus Tábor no.

T: A kde jsi byl a jaké to tam bylo?

P: V Šternberku, Kroměříž, Kopeček a potom ještě Šternberk a Tábor, Kroměříž.

T: A jaké to tam bylo?

P: No tak v (léčebna) jsme si mohli volat každý den a tam to bylo dobrý, tam byla pohodička. Na (diagnostický ústav) úplná pohodička, tam jsme mohli i volat sami mamce, mohli jsme i volat. Tam jsme mohli chodit sami ven a na vycházky. Tam super, ale v (jiná léčebna) úplná hrůza.

T: Jo?

P: Hm, tam prostě to bylo takový, že tam byly sestry úplně moc přísný, že jsme nemohli, mohli jsme jenom dvakrát týdně volat si.

T: Hm.

P: Tak já nevím, mám z toho blbej pocit no, vzpomínky úplně blbý.

T: No a jak jsi tomu rozuměl, že teďka jsi, já nevím, jak dlouhou jsi tam byl vlastně?

P: Hm, dvanáct dní teďka naposled.

T: Hm, hm.

P: Protože potom už paní primářka řekla, že už mám jít domů, protože už jsem byl hodně hodnej.

T: Jak jsi tomu rozuměl proč jsi tam šel?

P: No tak protože jsem hodně zlobil, třeba jsem nechtěl chodit do školy nebo tak, ale jiným dětem to nedoporučuju. Taky že potom musíte někam jet a je to od mamky úplně hrůza prostě.

T: Jo? A co myslíš, proč to mamka takhle vyřešila?

P: No kvůli tomu, že hlavně jsem nechtěl do školy, museli mě tam odvézt. Teďka chodím sám do školy, ale předtím mě museli třeba vozit, třeba chytit za tričko, protože jsem odporoval. Nevím, to byla hrůza, jsem předtím úplně nereagoval vůbec.

T: Hm, takže mamka nevěděla jak.

P: No, nevěděla už si rady no.

T: No tak jo. No ještě to vydržíš? Tak když budeš chtít, můžeme si dát pauzu.

P: Dobře.

T: Jo? Dobré. Tak si řekni, chceš pauzu?

P: Ještě ne.

T: Dobře. No například, když říkáš, že (v diagnostickém ústavu) nebo v (léčebně) to bylo lepší, tak to bylo lepší proto, že sis mohlo častěji volat s mamkou a chodit ven?

P: Ano, (v diagnostickém ústavu) jsem mohl volat sám mamce, to bylo úplně to nejlepší, protože jsem nemusel čekat, jestli mi zavolá nebo ne, prostě mohl jsem mamce volat. Vždycky mi to zvedla. No a mamka říká, že jestli ještě tam jednou půjdu, tak mě nikdy, prostě už to říkala tolikrát, že už mě nebude vozit sladkosti, že za mnou už nebude jezdit a vždycky to udělá prostě, protože podle mě, mamky jsou ty nejhodnější na světě prostě.

T: Hm.

P: Měly bysme si jich vážit prostě no…

Další zkušenosti:

Jirka po zjištění diagnózy navštívil více lékařů, pravidelně docházel na psychiatrii.

Ondrova léčba spočívala hlavně v medikaci.

Matyáš chodil k psycholožce rád.

Pro Lucii byla u psychologa zásadní důvěra.

Oli u psycholožky trénoval soustředění.

David K. začal brát léky na lepší soustředění.

David S. byl v zařízeních ústavního typu několikrát.

Simon se v psychiatrické léčebně necítil v bezpečí.

Jirkovi pomáhalo navštěvovat skupinu pro děti s ADHD.