Jirkovi pomáhalo navštěvovat skupinu pro děti s ADHD.
T: A o jaké skupince jsi teď mluvil? Kam chodíš na skupinku?
P: Jsem chodil asi už dlouho, teď už chodím na jinou zase jinam.
T: Aha. A kam?
P: Chodím na (část města), na druhou stranu.
T: A co tam, co je to za skupinku?
P: To jsem já a můj známej akorát.
T: Aha.
P: Takže si tykáme a smějeme se a takový věci, takže je takovej srandovní spíš, no.
T: A předtím jsi chodil na jakou skupinku?
P: To jsem chodil někam do (část města), netuším kam.
T: A co tam, kdo tam byl?
P: 8 dětí a ta, co to vedla.
T: A to byli?
P: Jsme si povídali hodinku a půl o tom a hodně jsme se toho dozvěděli a různý pokusy jsme si dělali a takový věci.
T: Co jste dělali za pokusy?
P: Jako naštvat se a kdo mě dokáže naštvat a kdo ne a takový věci.
T: A ty děti měly taky ADHD?
P: Jo.
T: A jaký to, jaká, pomohla ti nějak ta skupinka?
P: Jo.
T: Tak to je fajn. A je něco třeba, co bys doporučil ostatním dětem, co by jim mohlo pomoct s tím ADHD?
P: No, nevím, určitě nevím, co by pomohlo. To si musí najít každej sám, co by mu pomohlo, a jít si za tím.
T: A co pomáhá tobě teda?
P: No, mně pomáhá všechno, co můžu dělat.
T: Jako co třeba?
P: Nevím, učím se a prostě, prostě se s tím musím vyrovnat, no.
T: Tak jo. Kdybys mohl vymyslet nějaký vynález pro děti, co by to bylo?
P: To nevím. Takový míček nebo něco.
T: K čemu by byl ten míček?
P: Že by si ho třeba mohli mačkat.
T: A k čemu by jim pomáhal?
P: Aby se uklidnily.