Simon byl ve fotbale nezastavitelný.
T: A třeba do hry, když hrajete zápas? Taktika?
P: Tak to si myslím, že jsou rádi, že mám ADHD.
T: Jo?
P: Že to můžu uběhat.
T: Takže počkej, chceš říct, že v tom sportu to může být i něco pozitivního?
P: Jo.
T: A v čem?
P: No, já to mám třeba tak, že hraju 40 minut, mám poločas a dalších 40 minut a já jsem jako s šestnáctiletejma a mně je čtrnáct. Jsem přeskočil kategorii, protože mě si tam chválej v tom týmu, a ten tým. Si myslím, že třeba já to mám tak, že když běhám, dám příklad, 20 minut na hřišti, tak pak si jdu sednout na lavičku, řeknu jako, že chci střídat, napiju se a za minutu můžu zase jako.
T: Takže ta výhoda je v čem?
P: Jakože můžu pořád jako jet.
T: Furt jedeš?
P: Furt jedu.
T: Nezastavitelnej?
P: Když nemáme nikoho na střídání, tak musíme celejch 80 minut, což se občas stává, běhat sami, a všichni jsou z toho strašně vyto, ale já moc ne, protože já v podstatě mám pořád tu energii. Taky mám teda chvilky, kdy už nemůžu, zase nejsem takovej, že bych mohl běhat pořád, že jsem nepřemožitelnej, ale myslím si, že díky tomu vydržím víc.